Textová dílna u Slávka Janouška

Trochu tuzemské:

Při plavbě po Ohři s tchýní se udobřím,
není však radno házet jí na dno.

Bylo by krásné vynechat předsudky,
já vyšel bych si ven,
prošel se dlouze a pomalu do Grébovky,
ač noc by byla či slunný den.
Protože ale krása a souměrnost
je ve světě pánem,
člověk, zříc mě, může dojít na věčnost
i před snědeným krámem.

Předem podotýkám, že nejde o nic myšlenkově hlubokého, vzhledem k tomu, že jsem to napsal za velmi krátkou dobu. Text je připraven ke zhudebnění, možná mám i v mozkovém šuplíku nějakou melodii, která by se k tomu hodila. Předem díky za tipy a výtky a pokud najdete hrubku či jiný gramatický prohřešek...