Textová dílna u Slávka Janouška

Zatím jen v zrcadle vidím ji plakat Kdybych se rozpadla na tisíc střípků, nikdo by nedal mozaiku zpátky, těžko by hledal za střepy dívku, konec by byl jen smyslně krátký. Zatím jen v zrcadle vidím ji plakat. Kolikrát chtěla jsem nemyslet na nic. Uprostřed stesku mých věrných dramat, bojím se v noci...

R: nemohu usnout bolí mě spát hořící platany budí mě tiše pokoj je prostor levitace měsíc se ke všemu utopil v kávě v hlavě je orchestr dechy jsou nahlas a někdo kříčí: to sólo je pro vás děkuji nechci chci už jen usnout proplouvat sny uvidět to- co v hlavě mám na dně postel je lodička řezaná z kůry...

Zrníčka mi tam nevadí. Hezký je řádek:podzimní varieté s ptačím potleskem.