Textová dílna u Slávka Janouška

Každé ráno když probouzím se Ďáblu bych se upsala Sedíc na okenní římse Rozletět se duši bych zaprodala Vím zůstanu zakletá Mám všechno co můžu chtít A není mi to stejně dost Mám všechno co můžu chtít To co mi chybí Chtít nemůžu To už jsem zahodila zabila Zaživa hluboko pohřbila Vím zůstanu zakletá ...

Řekni mi kam obloha mizí když za obzorem se v moři utápí Řekni mi pohráváš si s vizí že nebe je jen er krát dvě krát pí Řekni mi proč vodorovně kolem Země se obloha otáčí Řekni mi proč není jako koně co si s rovinou zelenou vystačí Řekni mi kdy chodí spát a kam Venuše Jitřenka Večernice Řekni mi jak...

loutna nám hraje krok tam zpět otočka a noc zraje, zraje uteče nepočká však já vím kdo jsi neschováš se přede mnou nad baladou glosy že to nezapomenou točíme se v kole nemá to konce po zemi, po stole jitřní slyšet zvonce sedmikrásná lilijá na rameni ti usínám žejdlík držím já přesto žízní umírám jsm...

Nemám slov...

Jak to čtu... hned bych to chtěla vidět
Fakt.

a já si najivně myslela, že jen ženské neříkají nedávno mi bylo třicet, ale zanedlouho mi bude čtyřicet. Kdepak ženské, jste stejní, nebo možná ještě horší!
Ale ta písnička bude úžasná.

Kajícně se přiznávám, že to je poprvé, co jsem se odvážila vstoupit do Koutku Aleše Ostrýta. Hned napoprvé se mi tu zalíbilo. Fakt, že jsem si nejdřív myslela,že kombinace fotografií a poezie bude vypadat jak z dívčího časopisu, ale teď vidím, jak moc jsem se mýlila. Je to hrozně zvláštví, takový zá...

To je úžasný! A nejúžasnější na tom je, že nejlepší je konec. Já mám ždycky nejlepší začátek a pak to jde od desíti k pěti.

P.S. Dovolím si možná nevhodnou otázku: za jak dlouho Ti bude těch čtyřicet?

To zní zajímavě...
Myslím, že tou dobou jsem na soustředění...se zpěvem.

Předně děkuji za názor. Větší množství textů v jejich takřka prenatální fázi života sem umisťuji z prostého důvodu, totiž, abych se dozvěděla, co vylepšit a co ponechat a abych se to dozvěděla dřív než si to vylepším po svém a ještě víc si ten text pohnojím, popřípadě než nad tím budu hodiny sedět a...

Napříště se vynasnažím se podobných chyb vyvarovat. Původní text zněl takhle: Život je jako kostelní svíčka A malej horkej plamínek V obrovský katedrále Když jen malinkato přivřeš víčka Pak uzříš duhy pramínek V tom ledovým sále Každej má svůj cíl a pro ten hoří A zbytek světa dívá se Jak spěješ tiš...

No ano, samozřejmě, že jsem tu odpověď chtěla napsat Dennymu sem a ne do absolutních rýmů, či kam jsem to napsala. Asi bych měla chodit dřív spát, nějak mi stávkuje mozek. Ahoj Denny, nějak mi u Tebe na blogu nejdou odeslat komentáře, nebo jdou, ale nevím o tom, tak Ti to raději napíšu i sem: jedená...

Jéžiš, to nemá chybu

Já si nepřečetla, kdo ten text vlastně napsal, ale když jsem ho četla, možná jsem si trochu v duchu črtala melodii a bezděčně jsem si představila, jak to zpívá... no Inka, no.

Jak opakuji stále dokola, nejsem odborník, neposoudím rýmy atd. Ale, přestože téma mockrát ohrané, text se mi líbí. Snad by to mohlo být ještě trochu naštvanější, ufňukanější a naoko rezignující, není to nad věcí a když už to musí být pod věcí, tak aspoň pořádně, pravá citová výlevka. To asi dotvoří...

Pod hedvábné roucho žíněnou košili Tví věrní andělé Ti právě došili pod šatem z purpuru Nosíš své utrpení bohaté nálepce skryté Boží rozhřešení Rosa et Lilium Rosa et Lilium Z neviditelného kůru sem doletí zvuk tak líbezný že i stoky posvětí hlas čirý jak voda čistý jak ty sama posíláš po chmýří jen...