PRVNÍ PSANÍ

[Slávek Janoušek]

Ahoj Kubo,
jo, proběhlo to, píseň jsem zahrál, dal jsem rovnou 4 nové. Zafungovalo to. Ta píseň je dobrá. Jen mám ještě pocit, že by bylo dobře vyměnit toho Josefa a Marii za něco jiného, aby to bylo hratelné po celý rok a ne jen na vánoce.
Zkusme ještě přemýšlet. Čtvrtý řádek první sloky.
Slávek

[Kuba Horák]

Buď zdráv!
V prapůvodním textu byl rým - najde si schránku na tvé tváři - ať chvíli jako slunko září.
Taky jsem si říkal, že píseň má tu smůlu (nebo štěstí), že bude hrána jen ve vánoční době, krátce před ní a možná krátce po ní. Nevím, jestli s tím změna toho řádku něco udělá. Posílám to, co se mi včera vyloudilo z makovice. Asi nic moc.

Jak střípek léta v zimních časech
Ten kousek léta v chladných (zimních) časech
Malý kus léta v zimních časech
To malé slunce v zimních časech
Kubas

[Slávek Janoušek]

Ahoj Kubo,
možná by tam mohlo být to slunce, to vypadá tak nejlíp
.. z prokřehlých dlaní svíčku vylovím
to malé slunce v zimních časech

Já to už vidím nechat. Zpívá se ten text dobře.
O vánocích se bude zpívat Josef a Marie.

Takže HOTOVO.
Výsledek pro autorství písně: Já jsem vymyslel (neboli přihodil) akorát jednoslovný refrén a ten řádek o jiskrách a poopravil asi tři další řádky. Nicméně nic v tom mi nevyznívá vítězně (leda trochu ten refrén), takže navrhuju, abychom tu píseň nazvali ALELUJA (První psaní), protože posluchač písni stejně vždycky říká podle nejzapamatovatelnějšího (protože nejvíckrát opakovaného) slova.
Hudba: Slávek Janoušek
Text: Jakub Horák
Pro OSA z hudebního nosiče je to v poměru 50:50%.
Howgh.
Slavnostně zapišme zatím vítěznou verzi textu písně na další stranu Textové dílny k případným recenzím či úpravám.

[kosmonaut]

Přesně za dvacet let po této debatě Slávka a Kuby se zapojuji do debaty k tomu to textu, protože chci poděkovat za všechno, co jste tenkrát společně odstartovali. DĚKUJI!

----
Před dvaceti lety Kuba inspiroval Slávka Janouška k založení textové dílny a tak jsem se ho před časem v rozhovoru pro server folktime zeptal, co mu sobně dílna přinesla a Kuba takto odpověděl:

Přátelství, sebevědomí, možnost se realizovat, radost ze setkání, pocit štěstí a naplnění, možnost se setkat s lidmi, které jsem obdivoval. Slávek je náš textařský fotr. Je to člověk, který je pro mě bez nadsázky vzorem z mnoha hledisek. Jednak ho uznávám po stránce umělecké a jednak jsem nadšený z toho, že někdo takového jména věnuje zdarma tolik času a energie tomu, aby ostatní učil a posílal dál, co umí. Je to lidský tmel, baterie a srdce. Textová dílna přivedla na svět mnoho muzikantských spojení a skvělých desek. Mnoha lidem řekla, že má cenu psát a zabývat se slovem.

Tolik citace. Kuba s nápadem na založení textové dílny oslovil i jiné slavné písničkáře. Koho a co mu tenkrát odpověděli mi v rozhovoru také sdělil:

Bylo jich víc. Tím úplně prvním byl tehdy můj největší guru Vlasta Redl. Právě on se v roce 2003 vyslovil ve stylu: „Nic takového asi není, ale proč to vlastně neudělat…?“ Vesmír to tak má: tvůrce nápadu – realizátor – dokončovatel. Dvě poslední role převzal Slávek, tehdy za mé pomoci. Mezitím, než dílna vznikla, jsem oslovil i Jiřího moravského Brabce, Vladimíra Mertu, Karla Plíhala, ale i Jarka Nohavicu. Kromě Plíhalovy věty: „Co já do toho mám co kecat?“, což je ale vlastně taky silný a důležitý pohled, se všichni rozepisovali a každý mi dal něco, co pro mě bylo v daný čas důležité.