Čertova neteř

[Jarmila Týnkova]

Mám neklidnou duši
a čerta za strýčka
a můj muž něco tuší
proto mě nehýčká.
Už je to lidi dávno
co dali jsme si slib
a v knihách tam je psáno
že dá se žít i líp.

R: Poslouchej,jak oheň praská
když běží láska okolo nás.
poslouchej,co říká plamen uprostřed kamen,nedej se zmást.

Má neklidná duše
tě málem zabila
teď se tváří plaše
aby se líbila.
Už je to hodně dávno
co dali jsme si slib
a nikde není psáno
že nemůžem žít líp.

R:

Až do důchodu půjdu
s tvou rukou v rukávě
budu mít z pekla štěstí
a buchtu ke kávě
bude to hodně dávno
co dali jsme si slib
v očích budu mít psáno
že žili jsme si líp.

R:

[michal k. kosmonaut]

Je těžké hodnotit text, do kterého se nemůžu alespoň trochu vcítit ... v tomto případě to není vina textu, ale mé nezralosti Zatím díky bohu nemám takovou zkušenost.
Jedinou výtkou může být to, že text mi připadne moc schématický. michal

[Kuba Horák]

Ahoj sestro z blázince, tady bratr z Domova Důchodců...
Tento text mě docela oslovil a i když vidím technické mušky, musím říct, že se mi pozdává. Refrén se mi zdá dost zpěvný. Ta časová posloupnost se tady (podle mne) hodí, ale to už je věc názoru ostatně jako celá textová dílna, že

[Jarmila Týnkova]

Díky bratře z domova důchodců...sem s technickejma chybama.Ja se to jednou naucim!!!Mozna...

[Arnošt Frauenberg]

A zase jedno postarší dílko. To je docela hezký nápad a trošku více bych si s tím pohrál. Co mě napadá hned po prvním čtení je slovíčko "důchod". To zní dost divně. Což takhle použít jiný výraz, nebo obrat? Třeba Na prahu stáří, Šediny, Babí léto ..., nevím, prostě něco jiného, než ten důchod. Líbí se mi "Čerta za strýčka" a uvědomění si toho, že obyčejná "Buchta ke kávě", může znamenat mnoho, to je pěkné. Měl bych připomínku k refrénu, ten mi nějak nejde do pusy, ale ty to asi slyšíš s patřičnou melodií, takže je to třeba v pořádku. Já bych to však viděl asi takhle Poslechni jak oheň praská / Zatímco nás míjí láska / Poslechni co říká plamen / Vprostřed našich starých kamen .... ovšem to jen za předpokladu, že bych trval na rýmu Praská / Láska, protože kdybych mohl, tak bych na něm určitě netrval a ty dva řádky bych napsal zcela jinak, možná celý refrén bych předělal. Nebudu tu zkoušet jak, je to příliš velký prostor na to, abych se ti vkrádal do písně. Většinu textů tu dnes spíše chválím, protože jsem se snažil vybrat to lepší z dílny jednotlivých autorů. Tenhle text k tvým lepším patří, bych řekl. A víš proč ho k tomu lepšímu řadím? Je tam cítit pokora a smíření se, tedy náznak vyrovnanosti se s realitou, náznak optimismu. V drtivé většině se to o tvém díle říci nedá. Já vím, že ne každý je od přírody smíšek, nicméně chtělo by to se občas pokusit rozehnat chmury. Ať ti to píše, děláš to dobře a nebr mě zcela vážně. Ahoj arnošt

[Návštěvník]

Díky Arnošte, beru Tě vážně....začnu na sobě více pracovat. Začnu se smát...nemám pocit, že jsem až takový pesimista, ale vím, co tím myslíš. Jinak přeji krásné svátky...

[Arnošt Frauenberg]

Co k tomu dodat, hezké Vánoce. Arnošt.

[Jarmila Týnkova]

Tak nevím, přiznám se bez mučení, že jsem to zkoušela, ale mám pocit, že múzy šly o dům dál a já jen žárlivě čtu vaše texty...Nepotěším Tě Arnošte...ten refrén se mi prostě nevede. Co se týká důchodu...tak jsem to snad vyřešila
Na konci naší cesty
s tvou rukou v rukávě...

...ale ten důchod, měl být tak trochu jako vtip. No tak nevím. Já ještě letos popřemýšlím...mám na to skoro 12 měsíců.