Zraněný ( text mé ženy Ireny )

[Michal V.]

Zraněný

Chci tě mít
v obraze barevném
na lukách , ve stéblech trav
pod tělem tvým zraněným uléhám
jak vlčí mák

Léčím tě trávou z lučních květů
znám jen jeden z mnoha světů
ten můj už znáš
teď při mně stůj
Otče náš...

Slyším znít
v dalekém kostele
zvonění
na návrší se staví kříž vojákům
neznámým a ty jediný

Zůstal jsi s vírou živých světů
znám jen jeden z mnoha vzletů
ten můj už znáš
teď při mně stůj
Pane náš...

Šumění topolů
při cestách kamenných
snad slyšíváš i ve snění
oči otvíráš
jsou zelený jak listy šalvějí

Dávám ti jeden z jediných rudých květů
znám jen jeden z mnoha světů
ten můj už znáš
teď při nás stůj
Otče náš...

[deepnote2]

Mě to připadá jako taková muzikálová písnička.
Navíc, nemůžu říct. že bych ji nějak zvlášt chápal.

Léčím tě trávou z lučních květů - jo, a taky téhle větě moc nerozumím.

Tráva z květů? Co si mám pod tím představit?

[Kuba]

Musím se při téhle kritice trochu smát, protože tu píseň znám celou i s melodií, která je opravdu líbivá a rozpínavá. Poprvé jsem si mohl celý text přečíst a vidět ho odděleně, a tak se taky přidám.

V první sloce se mi trochu rozchází časy. První řádek - Chci tě mít v obraze a poslední - pod tělem tvým zr...uléhám (možná by se tam líp vešlo uléhat : chci tě mít + uléhat) Nebo změnit to chci tě mít na nějakou přítomnost př. Vidím tě v obraze... Taky by to líp nahrávalo dalším slokám.

Tráva z lučních květů by mohla být nahrazena "lístky z lučních květů"

Poslední část písně - Šumění topolů - zdá se mi, že je to spíš k horšímu. Buď bych to ukončil tím druhým refrénem a hudbou pokračoval nebo to za tím :při cestách kamenných nějak změnil, ale aby se to už konkrétně netýkalo toho vojáka, aby to vyznělo jakoby do ztracena. Takhle to na mne působí jako křeč.