.
-
michal k. kosmonaut
...
Není to text, který se svou dokonalostí a genialitou zapíše do "dějin" , ale po stránce textařské zručnosti a dobrého rozložení vyjádření pocitu, je dobrý.
Ten to rým mi připadne trošku plánovitý:
když podzim nás stíhá,
když bolestná vzpomínka v duši se míhá.
K větší životnosti textu bych možná trošku shodil,, na určitých místech, nánosy patosu a zvolil jiná slůvka viz
Míhá se, třepotá, jak noční motýl, ......................stačilo by jen vyměnit třepotá za třebe, ale možná by to ublížilo poetice textu, i když ...
Poslední řádek je v kontextu silný ( pocitově), i když je to mírně už slyšené:
Dub s hnízdem v koruně
v tom větru se kývá,
a ty mi, lásko má, potichu zpíváš
Měj se hezky. kosmonaut
Ten to rým mi připadne trošku plánovitý:
když podzim nás stíhá,
když bolestná vzpomínka v duši se míhá.
K větší životnosti textu bych možná trošku shodil,, na určitých místech, nánosy patosu a zvolil jiná slůvka viz
Míhá se, třepotá, jak noční motýl, ......................stačilo by jen vyměnit třepotá za třebe, ale možná by to ublížilo poetice textu, i když ...
Poslední řádek je v kontextu silný ( pocitově), i když je to mírně už slyšené:
Dub s hnízdem v koruně
v tom větru se kývá,
a ty mi, lásko má, potichu zpíváš
Měj se hezky. kosmonaut
-
Petr Sedláček
- Příspěvky: 240
- Registrován: 10. 3. 2004, 11:46
- Bydliště: Samota Sychrov na kopci
Podzim
Ahoj, bohužel mám pocit, že především trochu klopýtají počty slabik:
Z prázdných polí vítr se zdvihá - 9
mraky se trhají v korunách stromů. 11
Starý dub za oknem 6
v tom větru se kývá, 6
a ty mi, lásko má, potichu zpíváš. 11
Přiznám se, že z muzikantského pohledu by to bylo velmi, velmi obtížné zazpívat. Není jasné, co k čemu patří. Navís ve třetím verši je přízvuk mimo jiné na předložce "za", takže v následujícím verši by logicky musel být na zvratném "se", což nelze. Z toho vyplývá, že i tyto dva řádky by musely mít jinou melodii, jiné téma. Stejně tak si dost dobře neumím představit, kde se na prázdných polích vzaly koruny stromů.
Ovšem zmatení pokračuje i v další sloce:
Zpíváš jen tiše, hlas se ti chvěje, 10
na chvíli kratičkou otevřeš víčka. 11
Tvůj křehký pohled 5
na mně se směje, 5
dej ať nás mine všechno co zlé je. 10
Tak. A zase je všechno jinak, takže by to zase chtělo jinou melodii... Není-li to gramatická chyba, tak se mi líbí nápad "Tvůj křehký pohled na mně (čili na kom, na čem) se směje". To je pěkný fór, blbé ovšem je, že to vynikne jenom v psané formě
Třetí sloka je vzdáleně konzistentní s předchozími, totiž 11, 9, 6, 6, 11, čtvrtá pak öpět vybočuje:
Rýha, pak puklina, i kámen se rozbil, 12
teď nás má trápit mlha a chlad? 9
Raději láskou 5
svůj strach jsem opil, 5
a šedé závoje tvou krásou zdobil. 11
Je dobré mít na paměti, že počet slabik v jednotlivých slokách by měl být pokudmožno konstantní, alespoň v rámci jendé sloky. Samozřejmě to není dogma, lze využít pauz atp., ale alespoň přízvuky je zapotřebí hlídat.
Ale hlavně - piš, piš, piš. Třeba to, jak jsi vaší láskou opil svůj strach, je moc pěkný obraz, který jsem ještě neslyšel. Z vlastní zkušenosti vím, že již po několika letech psaní a ořezávání tužky to jde skoro samo
Měj se báječně!
PeS
Z prázdných polí vítr se zdvihá - 9
mraky se trhají v korunách stromů. 11
Starý dub za oknem 6
v tom větru se kývá, 6
a ty mi, lásko má, potichu zpíváš. 11
Přiznám se, že z muzikantského pohledu by to bylo velmi, velmi obtížné zazpívat. Není jasné, co k čemu patří. Navís ve třetím verši je přízvuk mimo jiné na předložce "za", takže v následujícím verši by logicky musel být na zvratném "se", což nelze. Z toho vyplývá, že i tyto dva řádky by musely mít jinou melodii, jiné téma. Stejně tak si dost dobře neumím představit, kde se na prázdných polích vzaly koruny stromů.
Ovšem zmatení pokračuje i v další sloce:
Zpíváš jen tiše, hlas se ti chvěje, 10
na chvíli kratičkou otevřeš víčka. 11
Tvůj křehký pohled 5
na mně se směje, 5
dej ať nás mine všechno co zlé je. 10
Tak. A zase je všechno jinak, takže by to zase chtělo jinou melodii... Není-li to gramatická chyba, tak se mi líbí nápad "Tvůj křehký pohled na mně (čili na kom, na čem) se směje". To je pěkný fór, blbé ovšem je, že to vynikne jenom v psané formě
Třetí sloka je vzdáleně konzistentní s předchozími, totiž 11, 9, 6, 6, 11, čtvrtá pak öpět vybočuje:
Rýha, pak puklina, i kámen se rozbil, 12
teď nás má trápit mlha a chlad? 9
Raději láskou 5
svůj strach jsem opil, 5
a šedé závoje tvou krásou zdobil. 11
Je dobré mít na paměti, že počet slabik v jednotlivých slokách by měl být pokudmožno konstantní, alespoň v rámci jendé sloky. Samozřejmě to není dogma, lze využít pauz atp., ale alespoň přízvuky je zapotřebí hlídat.
Ale hlavně - piš, piš, piš. Třeba to, jak jsi vaší láskou opil svůj strach, je moc pěkný obraz, který jsem ještě neslyšel. Z vlastní zkušenosti vím, že již po několika letech psaní a ořezávání tužky to jde skoro samo
Měj se báječně!
PeS