Sen o láhvi a smíchu

[R. Musil]

SEN O LÁHVI A SMÍCHU
(na motivy stejnojmenné básně Josefa Kainara)

Ó byl jsem lahví, lahví v Oceánu,
čouhal jsem z kapsy tomu opilci.
Kabát zelený šel v tu a onu stranu,
když mladý delfín chňapal mu po límci.

Toto je voda, voda šupinatá,
toto je Bůh, tam racka jedí vši.
Já nahýbán byl a na to ukazoval,
kam (můj) pán Oceán si právě usmyslí.

On ústy byl,
já zubem v nich,
leč jeden hlas
a jeden smích
jsme byli ve snu oba
a nic tady na světě se tomu nepodobá.

Já byl jsem lahví a mnohdy poznal bídu,
že byste leckdy nad tím zaplakali.
Palec zelený, rybky šly vzhůru,
jak z kopce zlata změť starých podešví.

Toto je světec, jenž kráčí středem moře,
klopýtl, hůl svou povětrnou ztratil.
Řval smíchem pán můj až ode dna se boře,
ucintán v pěnách, já v něj se ponořil.

On ústy byl,
já zubem v nich,
leč jeden hlas
a jeden smích
jsme byli ve snu oba
a nic tady na světě se tomu nepodobá.