Tak co je?

[hub in]

Tak co je ?


Ref :
Tak co je? Tak co je?
Došly slepé náboje?
Je čas znovu táhnout do boje!
Tak co je? Tak co je?
Zbloudilé věty s vykřičníky odráží se od zdí pokoje.

Zákopy vykopány u kuchyňské linky,
na jedné straně zlost a na druhé hněv,
na jedné straně ženské zbraně od maminky,
na straně mužské vzpurná krev.

Ref :
Tak co je? Tak co je?
Došly slepé náboje?
Je čas znovu táhnout do boje!
Tak co je? Tak co je?
Dum - dum věty s vykřičníky odráží se od zdí pokoje.

Po bytě rozmístěny nášlapné miny,
ze slov a gest a činů, co k nim chybí klíč,
výčitky explodují, pozor na střepiny,
zítra po rozednění fronta bude pryč.

Ref :

Tak co je? Tak co je?
Došly slepé náboje?
Je čas znovu táhnout do boje!
Tak co je? Tak co je?
Dum - dum věty s vykřičníky odráží se od zdí pokoje.

Zákeřný ostřelovač kouká zpoza dveří,
plynová maska drží otrávený vzduch,
zítra až probudím se, vsadím na příměří,
hrozně mě unavuje ten válečný ruch.

Ref :
Tak to je, tak to je,
když dojdou slepé náboje.
Každý z nás vytáhne do boje.
Tak to je, tak to je.
Všichni hájíme svá práva,
chlapi, ženské, každý to svoje.

Tak to je !

[Lada H]

Nechápu, proč tento tvůj příspěvek zůstal tak dlouho bez odezvy... Zaujal mě. Asi si umíš sám spočítat, že ti tam občas haprují počty slabik, ale zvolená melodie možná tenhle nedostatek odstraní, takže nevadí. Co se mi líbí: ... zbloudilé věty s vykřičníky odráží se od zdí pokoje... , ... zákopy vykopány u kuchyňské linky... , ... na jedné straně ženské zbraně od maminky... , ...výčitky explodují... - to všechno, dle mého názoru, velmi nápaditě odráží atmosféru domácích soubojů. Úvod refrénu "tak co je?" mi zní trochu moc údernicky, hrubě - on je to asi tvůj záměr a je to v souladu s duchem celého textu, takže je jen můj osobní problém, že to příliš nelahodí mému uchu. Co se mi příliš nelíbí, je závěr druhé a třetí sloky, pokud mohu, mám návrh:

Zákeřný ostřelovač kouká zpoza dveří,
plynová maska drží otrávený vzduch,
zítra až probudím se, vsadím na příměří,
vyčerpán zcela, v ruce bílé látky pruh.

No... to je všechno, tak se měj hezky. Lada

[hub in]

Ahoj Lado,
děkuju ti za reakci, s kterou jsem opravdu už nepočítal.
Když jsem se touto "válečnou" písničkou bavil, vzniklo hodně slok v různých obměnách a variantách. Po proškrtání jsem se u třetí sloky nemohl ve finiši rozhodnout mezi tou zveřejněnou a následující :

Zákeřný ostřelovač kouká zpoza dveří,
ložnici zasáhla pomluva země vzduch,
zraněný v troskách jsem, modlím se za příměří.
a kolem neustává ten válečný ruch.

(ne že by obě sloky byly stejně dobré, ale obě jsou stejně špatné).

No a protože jsem líný a dál se mi už nechtělo, tak jsem tam prostě jednu namátkou dal. Také vím i o dalších nedostatcích, o kterých se zmiňuješ, ale ty mi až tak nevadí.
Velkou radost mám z toho, že sis našla čas a dala tu práci, vytvořit vlastní zdařilou náhradní verzi. Tady bych tě chtěl poprosit, pokud budeš mít ještě chuť, o její úpravu. Rád bych v ní zachoval slovo příměří ( jako pouhé přerušení konfliktu na nějakou dobu - protože on určitě zase někdy vypukne) a vyndal bych onen bílý prapor znamenající kapitulaci jedné strany (a definitivní konec války). Pokud budeš tedy chtít na tomto "díle" zapracovat, budu velmi poctěn. Já sám se k tomu nedokážu přinutit.
Měj se hezky.

[Lada]

Hm, tak jsem opravdu neodolala a posílám ti poupravenou variantu druhé a třetí sloky. Úplně mě nadchlo tvé "pomluva země - vzduch", takže jsem to použila, no spíš využila. Vždy poslední věta každé sloky by se mi nejvíc líbila jako 10-ti slabiková (i u první sloky by se to samozřejmě dalo upravit), ale protože ty jsi měl 12-ti slabikové, tak uvádím v závorkách i tuto prodlouženou variantu. Vůbec se neostýchej mě zkritizovat za to, že przním tvé - musím říct, že skvělé - texty:

sl.2
Po bytě rozmístěny nášlapné miny
ze slov, gest a činů, co k nim chybí nit
výčitky explodují, pozor na střepiny
o ostré slzy dá se poranit

(var. o ostré slzy dá se snadno poranit)

sl.3
Zákeřný ostřelovač kouká zpoza dveří
křivda země – vzduch rovná pokoj se zemí
zítra až probudím se, vsadím na příměří
odzbrojen vstoupím na tvé území

(var. odzbrojen zcela vstoupím na tvé území)


.... a protože mi bylo líto nepoužít tvůj nápad s plynovou maskou, začala jsem přemýšlet ještě o další sloce... (resp. o nové předposlední), ovšem slovo "vzduch" už by se tam asi podruhé objevit nemělo ... ale napadá mě zatím jen toto, což není moc povedené:

Neprůstřelné štíty z poklic na nádobí
plynovou masku mlží otrávený dech
gumové rysy našich tváří bez podoby
a v tvém hledáčku můj terč na zádech


.... no, jestli jsem se do toho nevložila až příliš .... každopádně mě to bavilo, takže i když to nepoužiješ, byl to rozhodně docela příjemně strávený čas.

Měj se hezky, Lada

[Lada]

Posílám ještě jednu variantu druhé sloky (a pak už toho vážně nechám):

Po bytě rozmístěny nášlapné miny
gesta prodloužená o zápalnou nit
výčitky explodují, pozor na střepiny
o ostré slzy dá se poranit


Lada

[hub in]

Tak to jsem nečekal ani náhodou, že se do toho opřeš s takovou vervou a rychlostí. To jsi mě tedy překvapila, potěšila i zaskočila současně. Jsem z toho „volajaký zmetěný“. Tak prosím, omluv i z tohoto důvodu moje nesouvislé následující blábolení.
Nejdřív ještě k písničce. Nechtěl jsem v ní líčit žádné válečné drama, chtěl jsem jenom tak trochu přirovnat válku v nadsázce k věčnému zápolení mezi armádami mužské a ženské části populace. Úmyslně jsem se vyhýbal bližšímu pohledu na věc. Snažil jsem se používat spíš náznaky a přirovnání, než abych zblízka popisoval krev, nářek a sténání umírajících, slzy bezmoci pozůstalých a bolest fyzicky i psychicky mrzačených účastníků obou těchto nesrovnatelných konfliktů. Chtěl jsem si jakoby udržet odstup a nadhled nad věcí, ale to se mi ne zcela povedlo. Výsledek měl být spíš úsměvný a proto jsem přidal takový refrén jaký je, jak píšeš ty, údernický. Doprovod jednotlivých slok není totožný a proto bych u slok 2 a 3 potřeboval právě ten 12-ti slabikový poslední řádek, který tobě právě vadí a ve sloce druhé i spojku a mezi slovy, gesty.

Nevím, neznám, neumím, ale přesto budeš mít co jsi chtěla a pokusím se o komentář k tebou upravenému textu. Nemůžu kritizovat, nejsem odborník! A co se týká onoho „prznění textu“ – o tom se v tvém případě nedá mluvit ani náhodou. Naopak. A ještě se musím přiznat, že z tvé pochvaly mám nos nahoře ještě teď a špatně se mi proto dívá na klávesnici.
Musím ti poděkovat za to, že jsi mi svým pohledem na věc dokázala rozšířit zorné pole a tvůj přínos byl pro mne také v tom, že jsi písničce přidala jiný rozměr, řekl bych, takový ženský. Prostě to, co já tam nikdy nedostanu. Možná by bylo i zajímavé srovnat čistě mužské zpracování tohoto tématu s ženským.
Ale teď už konkrétně.

Myslím, že spojovací nit(ka) mezi slovy, gesty a činy - tebou přetvořené druhé sloky (je významově vhodné nahrazení klíče) a ostré slzy (v oné prodloužené variantě taky beru beze zbytku).

Trochu problematické se mi ve sloce třetí zdá vyjádření … křivda země - vzduch rovná pokoj se zemí … . Tam se mi to ve spojení s hudbou dost láme a nesedí.

Ale určitě tě nepotěším s názorem na sloku novou. Vyčnívá z ní sice hodně působivý zaměřovací kříž z optiky zbraně snipera umístěný na zádech oběti, ale přesto si myslím, že všechno důležité v písničce bylo řečeno a další prodlužování nepřinese v podstatě už nic nového. Ten vynikající řádek s terčem na zádech by se ale dal vpašovat do některé ze slok předcházejících.

Takže když to shrnu. S výjimkou sloky nové bych rád, pokud mi to dovolíš, ve své písničce podle aktuální nálady sloky střídal s tím, že tě samozřejmě jako spoluautora budu uvádět (Lada H.). Od tohoto okamžiku jsi vlastníkem padesáti procent téhle písničky a o výdělek se dělíme v poměru fifty – fifty. (Dosud jsem v výjimkou materiálních a jiných požitků nevydělal nic.)
Za velké plus tvého minulého vzkazu považuju závěrečnou informaci, že to pro tebe byla zábava a čas strávený touto činností nepovažuješ za ztracený. To mi lichotí.
Chtěl bych ti tedy ještě jednou velice poděkovat za tvůj přínos a myslím si, že pokud bychom spolupracovali od začátku, ta písnička by se asi vyvíjela úplně jinak, možná i nějak tímhle směrem:

Zákeřný ostřelovač kouká zpoza dveří,
křivda země - vzduch srovnala pokoj se zemí,
zítra než probudíš se, vsadím na příměří,
nahý se tajně vplížím na tvé území.

Měj se. (Kuba mě asi zastřelí za délku příspěvku, ale jinak to nešlo).

P.S. K tvému dnešnímu dodatku se ještě ozvu.

[Lada]

Tak tedy nevím, kdo z nás dvou je překvapen, potěšen a zaskočen víc..., ale asi to budu já..., ani nevím, jestli jsem si tolik pozornosti zasloužila, a vysoce si jí cením. Pokud cokoliv z toho, co jsem ti poslala, použiješ, udělá mi to prostě radost. No a pak se taky těším na ty materiální a jiné požitky... – ovšem tady se musím ohradit proti zmiňovaným padesáti procentům, bohatě mi postačí mnohem menší podíl, který zato bude odrazem skutečné hodnoty mého přínosu... Pokud bude výsledek někde k slyšení, budu moc ráda, když mi dáš vědět.

Díky - za zajímavou zkušenost, za pochvalu a tak vůbec. Měj se hezky a doufám, že se zase někdy setkáme nad nějakým textem.

Lada

[hub in]

Tak ještě něco málo k tvé dodatečně přidané sloce:
Myslím, že jsem v podstatě už odpověděl v předcházejícím příspěvku. Ale budu stručný. Ve druhém řádku mi chybí jedna slabika a v řádku posledním je nutné zařadit onu rozšířenou variantu.
… gesta prodloužená o zápalnou nit .. tady se mi významově víc líbí tvá předcházející verze - … ze slov a gest a činů, co k nim chybí nit …

A ještě k těm požitkům. Nesprávně jsem uvedl materiální – tam mělo být spíš naturální a jiné. Pokud se na ně těšíš, pak jsi hodně odvážná.
Co se týká mého vystupování, je to téma na delší řeč a protože právě hodně spěchám a nemám dost času, ozvu se později prostřednictvím soukromé zprávy. A protože vzájemných komplimentů už bylo dost, nezbývá než poděkovat za spolupráci a rozloučit se. Měj se.

[Slávek Janoušek]

Chodím se sem dívat a stále nic. Tak se tu vítěznou verzi nedozvím?
Dobrý a nápaditý text, s chybami, které jste probírali. Hlavně se mi líbí ta diskuse kolem toho, to má pak ta dílna smysl. Jen mi chybí, jak to dopadlo?
Výchozí dispozice - byt jako bojiště dvou světů, mužského a ženského, je dobrý nápad, který jste ještě určitě nevyčerpali. Ten "válečný ruch" v původní verzi, to by byl nevýrazný konec, mnohé věci jste opustili (např. tu bílou vlajku atd.), některé perly se Vám tam objevily (zákopy vykopány u kuchyňské linky, o ostré slzy dá se poranit, tajně se vplížím na tvé území atd.), tak to nějak dokončete, buď hub-in s laskavým přispěním Lady nebo jako spoluautoři. Škoda to opustit, mohlo by to být dobré.

[hub in]

Omlouvám se, že jsem na Váš příspěvek nedokázal zareagovat dřív. Zájem z Vaší strany mě samozřejmě velice potěšil, ale abych pravdu řekl, nevím jak se dokážu vypořádat s uvedením závěrečné verze. Obávám se, že stručně to nedokážu. Protože tato písnička nemá pevně stanovený tvar, pokusím se o vysvětlení.
Jak už jsem v průběhu předcházejících diskusí se spoluautorkou Ladou uvedl, v době kdy mě toto téma bavilo, vzniklo velké množství nejrůznějších slok (určitě hodně přes dvacet). Vím, že jejich úroveň je různá (jsou mezi nimi sloky lepší, slabší i zcela nepovedené), ale přesto je všechny rád hraju. Některé z nich jsem vybral a uvedl v dílně. Těmito jsme se také společně s Ladou následně zabývali. Při vlastním hraní písničky, ale dám na momentální nálady, pocity a rozpoložení a jednotlivé sloky s výjimkou první zařazuji a vynechávám podle chuti, bez předem pevně stanoveného pořadí a upřednostňování. Nepočítám-li refrén, hraji vždy pouze tři sloky, protože se mi zdá, že v ostatních se obsahově omílá vlastně totéž, i když v obměnách a jiných variantách. Vybírám přitom ze všech možností, zde již výše uvedených i těch ostatních, jejichž texty jsem dosud nezapomněl.
Máte zcela jistě pravdu v tom, že jsme nápad nedokázali vyčerpat. Ale po zkušenostech, které mám, se domnívám, že dané téma je natolik široké, že beze zbytku vyčerpat ani nelze. Alespoň mně se vždycky vybavily další a další možnosti, které jsem přehlédl a jimiž by se dalo navázat.
Samostatná kapitola tohoto mého příspěvku musí ještě patřit spoluautorce Ladě H. . Nejenom proto, že byla jediná, koho po měsíci či dvou od uvedení tento text zaujal, ale také proto, že byla ochotná se jím dále zabývat. Bez jejího elánu, návrhů a úprav by jste si této písničky určitě nevšimnul ani Vy. Některé její nápady jsem použil i k jednoduchým úpravám původních slok, v dílně dosud neuvedených (a to je při mé lenosti co říct). Tato písnička proto patří Ladě stejným dílem jako mně. Možná, že někdy v budoucnu ještě nějakou další sloku /sloky/ přidá.

Myslím, že nemá smysl vypisovat kompletně všechny existující sloky písničky. Uvádím jen výběr. Věřím, že se neurazíte.
O některých chybách, které text obsahuje vím, (např. …věty s vykřičníky odráží se od zdí… by se asi dalo nahradit česky správným … věty s vykřičníky narážejí do zdí …, ale mně se víc líbí ten chybný a výstižnější tvar), ale vůbec mi nevadí.

Tak co je?
/verze pro tuto chvíli/

Tak co je? Tak co je?
Došly slepé náboje?
Je čas znovu táhnout do boje!
Tak co je? Tak co je?
Zbloudilé věty s vykřičníky
odráží se od zdí pokoje.

Zákopy vykopány u kuchyňské linky,
na jedné straně zlost a na druhé hněv,
na jedné straně ženské zbraně od maminky,
na straně mužské vzpurná krev.

Přes zátarasy v plné polní nepřelezu,
hranici hrdosti určil ostnatý drát,
vede od sporáku k nerezovému dřezu,
v těch místech vídám často sliby umírat.

Ref :

Tak co je? Tak co je?
Došly slepé náboje?
Je čas znovu táhnout do boje!
Tak co je? Tak co je?
Dum - dum věty s vykřičníky
odráží se od zdí pokoje.

Po bytě rozmístěny nášlapné miny,
ze slov a gest a činů, co k nim chybí nit,
výčitky explodují, pozor na střepiny,
o ostré slzy dá se lehce poranit.

Zraněná ješitnost upadla na podlahu,
yperit dvojsmyslů zamořil celý byt,
mírové jednotky se chystají k zásahu,
s jediným cílem: ostří bojů otupit.

Ref :

Tak co je? Tak co je?
Došly slepé náboje?
Je čas znovu táhnout do boje!
Tak co je? Tak co je?
Dum - dum věty s vykřičníky
odráží se od zdí pokoje.

Bortí se iluze ve zmatku po náletu,
plameny žárlivosti řádí na schodech,
vnímám prach narážek i štěkot kulometu,
a tíhu terče, který nosím na zádech.

Zákeřný ostřelovač kouká zpoza dveří,
výtka země vzduch srovnala pokoj se zemí,
ráno, až probudíš se, vsadím na příměří,
nahý se tajně vplížím na tvé území

Ref :

Tak to je! Tak to je!
Když dojdou slepé náboje,
každý z nás vytáhne do boje.
Tak to je! Tak to je!
Všichni hájíme svá práva,
chlapi, ženské, každý to svoje.

Tak to je !



S pozdravem

[Lada]

Hub in je příliš velkorysý...

I v nově uvedených slokách jsou klenoty, nápady, které se mi velmi líbí, zejména ostnatý drát, který vede od sporáku k nerezovému dřezu... nebo yperit dvojsmyslů, který zamořil celý byt... A pokud byla věta „vnímám... tíhu terče, který nosím na zádech“ inspirována mnou navrženým nápadem (v tvém hledáčku můj terč na zádech), tak jde o skvělou předělávku, významově mnohem silnější než můj návrh (pokud ne, tak se omlouvám za domýšlivost).

I když i teď se mi to zdá občas neučesané, zejména verš „zraněná ješitnost upadla na podlahu / mírové jednotky se chystají k zásahu“, fazónku by dodala třeba podoba „zraněná ješitnost upadla na podlahu / a mírové jednotky prahnou (touží) po zásahu“ či tak nějak, aby to rytmicky sedělo (významově to snad není zase tak velká odchylka).

Tvá nápaditost je ale pozoruhodná. Umístit válku do kuchyně dává opravdu obrovský prostor fantazii a cesta, kterou ses vydal ty, se mi od začátku moc líbila a líbí – jen tak úplně nesouhlasím s tím, že by více jak tři sloky byly pro tento text negativem, skutečně si myslím, že těch kvalitních variant je tolik, že by posluchače prostě nenudila ani jedna dvě sloky navíc. Ale mohu se mýlit... (i když tentokrát si stejně myslím, že se nemýlím...)

Lada

[Kuba Horák]

Ještě jednou napíše Hub in, že neumí, nezná...tak ho asi z dílny (i když nejsem žádným panovníkem ani soudcem tohoto fóra) vyhodím Vždyť jen v tomto textu je tolik nápadů....Na poslední verzi se mi nezdá snad jen ten závěrečný refrén, jinak čumim,co všechno se dá vymyslet. Kdyby v tobě byla chuť dodělávat do úplného konce, těžko někdo mohl něco říct (viz. Marie) Tak ještě jednou upozornění z prvního řádku:)
Spolupráce s Ladou je samozřejmě výnosná. Vím sám. Asi nejlepší opravovatelka a dobrušovačka, se kterou jsem se potkal. Však vám taky vyslovil neslyšenou pochvalu i Slávek Janoušek, po jeho koncertu u nás ve městě.

[hub in]

Lado a Kubo,
děkuji za vaše názory. Jejich zásluhou jsem vyrostl o dobrých třicet centimetrů. Z té výšky se mi příjemně motá hlava a při chůzi narážím do ostatních chodců (nos nahoře). Myslím, že i lidé v mém okolí si povšimli mé výrazné proměny, protože unisono tvrdí že nafoukanějšího pitomce ještě neviděli.

Vrátím se ale k připomínkám:

Pro Ladu. Samozřejmě, že ona tíha terče na zádech, kterou jsem použil, je využití tvého původního nápadu. Jestli se ti líbí, jsem spokojený.
Co se týká neučesanosti tebou vzpomínané pasáže …zraněná ješitnost atd … , také o ní vím, ale nesáhnu do ní, protože nechci změnit význam těchto řádků. Tebou navrhovaná úprava … mírové jednotky prahnou (touží) po zásahu… je totiž odlišná od mé představy o válce. Myslím si, že mírové jednotky neprahnou ani netouží po zásahu. Jsou to skupiny žoldáků, které pracují za peníze a plně si uvědomují všechna případná rizika. Představa, že by toužili po tom, jak si zase hezky zaválčí mi připadá hodně přehnaná. Oni se prostě k tomu zásahu jenom chystají. Jsou za to placeni, tak jdou dělat svoji práci. (Ale možná se mýlím já a v reálu to vypadá jinak).

Pro Kubu : K refrénu jsem se už vyjadřoval. Chtěl jsem, aby písnička nevyzněla až příliš vázně. Proto jsem ji tímto závěrečným refrénem lehce „shodil“.
Tvoji výhružku týkající se vyhození z dílny ovšem beru na vědomí. Ona tři slova, která občas používám ruším a dnešním dnem přecházím plynule na náhradní variantu.

Díky za reakce. Hezký víkend přeje ten, který n., n., n. .

[Lada]

Jen v rychlosti dovysvětlím. Představa, že mírové jednotky touží po tom, jak si zase hezky zaválčí, je mi taky cizí. Bylo to myšleno tak, že touží po tom, co by mělo být výsledkem jejich zásahu - totiž mír (a jestliže jsou to mírové jednotky, tak to snad dává smysl, alespoň mně jo).
Tak zatím ahoj, Lada