Stránka 1 z 1

Pranýř

Napsal: 15. 1. 2004, 17:20
od Petr
Pranýř

Ještě z polštáře cítím vůni tvých vlasů
když noc byla kratší než chtěla se zdát
něžné doteky šepot našich hlasů
a s novým dnem kohout přišel se ptát

Jestli pořád ještě mám rád mám rád mám rád
když na pranýři žalu náhle dech nám ztich
jestli pořád ještě mám rád mám rád mám rád
možná po čistotě toužím možná chtěl bych hřích

První paprsek slunce ti do tváře píše
ještě chvíli tu zůstaň prosím neodlétej
srdíčko z perníku ti pošlu ať víš že
jsem tu jen pro tebe a klidně se ptej

Jestli pořád ještě mám rád mám rád mám rád
když na pranýři žalu náhle dech nám ztich
jestli pořád ještě mám rád mám rád mám rád
možná po čistotě toužím možná chtěl bych hřích

Reakce po čase

Napsal: 16. 1. 2004, 18:39
od Kuba Horák
Pranýř

To si dokážu představit jako písničku.

Napsal: 21. 2. 2004, 09:00
od Jakub Fišer
Tahle se mi líbí. Mam pocit, že se tady málo reaguje na obsah a daleko víc na formu. Daleko víc na to, jestli jdou verše do pusy, jestli se správně rýmujou ale málokdy na to, jestli se podařilo vyjádřit, to co se vyjádit chtělo. Není to totiž podle mně samozřejmost! Myslim, že tenhle text se v tomhle směru povedl.