Skleněnce

[Veronika]

V jedné vísce víla malá
dětským hláskem zpívávala
louce plné květů.
Řekl děda tomu svišti,
jednou zazní na jevišti,
to, jak přeješ světu:

Kouzelníkům šťastnou hůlku,
smutným lidem méně splínu,
očím záblesk vltavínu
a skleněnce měkkou hlínu
v patou vyhloubeném důlku.

Tam, kde křehké múzy žijí,
davy lidí tleskaly jí,
přidej ještě větu.
Nechápali, proč má v hlase
stín, jak kdyby loučila se,
když přávala světu:

Kouzelníkům šťastnou hůlku,
smutným lidem méně splínu,
očím záblesk vltavínu
a skleněnce měkkou hlínu
v patou vyhloubeném důlku.

Nevyčítej hrobníkovi,
že jí ustlal blízko křoví
a že teskno je tu.
Duši vpily kalamáře,
na náhrobek vítr čmáře
její přání světu:

Kouzelníkům šťastnou hůlku,
smutným lidem méně splínu,
očím záblesk vltavínu
a skleněnce měkkou hlínu
v patou vyhloubeném důlku,
v patou vyhloubeném důlku.
v patou vyhloubeném důlku.

[chard]

muj nazor - máš tam tolik nápadů - z každé sloky - píseň , škoda , že na nic nehraješ, jsem rád, že tu jsi

[Michal Vaněk]

Já tomu nerozumím...ale mně se to líbí Je v tom cit pro rytmus, má to zvláštní snovou náladu,baví mě to.

[Veronika]

Díky za reakce. Michale, text je o lidech, kteří měli co říct ostatním, ale odešli příliš brzy. A jsem ráda, že z něj je cítit snovost, přesně v takové náladě jsem byla, když vznikal.