tralala lá

[chard]

a tak tě mám plnou náruč
a ptáci z luk jsou květiny
a průvan v podchodech zpívá
roztančený dokola

někteří lidé nestárnou
sklep podkroví šacují
věční to hledači křídel
na rtech to své

tralala lá

jsou smutné nemoci v lázních
rak a kloub a jalovost
a tak tě mám plnou náruč
já v tebe propletený samorost

někteří lidé už nejsou
a přesto k nám promlouvají
a mají toho tolik co říci
až se z toho tají dech

tralala lá

už nikdy nikdy nikdy
se spolu nenapijem
ač je noc a hvězdy a v ohni celý říjen
už nikdy nikdy nikdy
se nechytnem
i mimo dobu
vesmír
už nezapějem

tralala lá .......