Řezbář

[Veronika]

Když někdy nejde mi spát,
pozvu si řezbáře,
co moudrý zdá se.
Zná lidi od nemluvňat,
vrývá jim do tváře
uličky vrásek.

Zní z jeho vět
mámivost vín,
než ztiší hlas.
On je můj svět,
on je můj stín,
a on je Čas.

A nejspíš že jsme sami,
před světem schovaní,
v pyžamech, bosí,
krmí mě historkami,
z nichž kape stýskání,
jak kapky rosy.

Zní z jeho vět
mámivost vín,
než ztiší hlas.
On je ten svět,
on je ten stín,
a on je Čas.

Vypršel spoustě lidí,
a sypal v hodinách
štěrk, písek, hlínu.
I moje pole sklidí
a z duše setře prach,
pán božích mlýnů.

Zní z jeho vět
mámivost vín,
než ztiší hlas.
Skončí můj svět,
spolkne mě stín,
až přijde Čas.

[Karel Malcovský]

Verčo,
moc pěkné...

[Veronika]

Děkuju.

[Ladislav Zítka]

Podařilo se mi tenhle Tvůj text zhudebnit. Pokud proti tomu nic nemáš. Co kdybys přijela na T.D. o prázdninách do Náměště nad Oslavou? O prázdninách škola není.

[Janek]

Krásný text, moc mě zaujal.

[Veronika]

Janku, díky. Láďo, budu samozřejmě moc ráda, když text zhudebníš. Těším se, že si ho někdy někde poslechnu.