Až sněhem

[kosmonaut]

Když cesta není jenom ta pravá
snad mění směr, ale nemění cíl.
Nakonec zima ti otevře náruč
žiješ aby si šel, jdeš aby si žil.

Než tvoje stopy zapadnou sněhem
a tmavé vlasy jakbysmet
klidně si dýchej kyslík i s dluhem
ze své cesty nesejdi zpět.

R: Až sněhem zapadá ...

Kolik mi dešťů proteklo kůží?
Kolikrát jsem se dusil vzteky?
Splnil jsem vše co četli mi z dlaní?
A teď tu čekám kdo včas mi dá léky.

Vidím se jako šachové čtverce
v nichž střelce vodím za sebou v kruhu.
Z kostí a skutků jsme propletence
pak mi dej na věnec alespoň stuhu.

Všichni už mluví na jiné frekvenci
má klikatá cesta právě je na konci.

R: Až sněhem zapadá ...



POZN. Píseň o stáří. Zhudebněno NMK. Pokud by někdo věděl náhradu za část vyznačenou kurzívou (při zachování ostatních řádků), tak budu rád.