Od konce na počátek

[hub in]

Naší řekou
kalná voda teče
a kusy kamenů
z ní trčí nad hladinou.
Všechny roky,
jako ostří meče,
s tou vodou špinavou
pozvolna kamsi plynou.

Daným směrem,
k nejbližšímu moři,
do vln oceánu
posledního soudu.
Čím je tok kalnější,
tím víc se do dna bořím,
když v nocích bezesných
brodím se proti proudu

zpět

od konce na začátek,
kde jeden jistý den
byl místem zrození.
Kde každý další den
byl nekončící svátek
Tou řekou opojen
brodím se k prameni

a svět

jak ptáci
z koryt času pije,
do břehů obnažených
zatíná své drápy.
Svými kouzly
znovu donutí je,
být vodou unášen
a nakonec se vrátit

zpět

od konce na počátek,
kde jeden jistý den
byl místem stvoření.
Kde každý další den
je nekončící svátek.
Tou řekou opojen
brodím se k prameni.

[Daniela]

Diky.
Dalsi pripomenuti, ze v jednoduchosti je sila i krasa... libi se mi to moc.

Jen me rusi v prvni sloce "ostri mece", ktere mi spis pasuje ke kamenum trcicim nad hladinu, nez k rokum plynoucim kolem. Spis bych cekala neco ve smyslu ze roky pluji k mori kolem ostri mece/protnute ostrim mece ntp.
A ciste technicky pri cetbe trochu narazim i na nejblizsi more, ale to by mi pri poslechu asi sedelo lip nez vecne spravnejsi more prislusne nebo predurcene atd. :-)

[hub in]

Ahoj Danielo….
díky za pochvalu a především za sdělení toho, co ti v textu nesedí a na čem ses zadrhla….

Nerad něco v souvislosti se svými výplody vysvětluju, ale že jsi to ty, udělám výjimku...
Pasáží - „všechny roky, jako ostří meče, s tou vodou špinavou pozvolna kamsi plynou“ jsem chtěl vyjádřit, že s tou špinavou vodou let pozvolna kamsi odplouvá i mé vlastní ostří meče - radikalismus, zásadovost, nekompromisnost, vyhraněnost a vlastně i spousta dalších vlastností, které u sebe v průběhu let postrádám, ačkoliv bych dal ruku do ohně za to, že jsem je kdysi měl...
S nejbližším mořem máš samozřejmě pravdu… Byl jsem si této chyby vědomý hned při psaní… Dokonce jsem v jedné z variant druhé sloky měl…. ,,Přes úmoří dotyčného moře, do vln oceánu posledního soudu"… Ale protože v mluveném projevu bych to takhle z pusy nikdy nevypustil, vychytrale jsem si vymyslel „daný směr“ …. a sám sebe jsem přesvědčil, že daný směr tekoucí vody je vždycky z kopce dolů a jinak to nejde… No a když jsem na to přistoupil, tak už bylo snadné namluvit si, že v tom daném směru se řeky vlévají skutečně do nejbližšího moře, přestože přes kopce a hory by to třeba do jiného bylo mnohem blíž - ale nahoru do kopce to už není ten vodě daný směr...
No a takových vlastních pofiderních pravidel mám vždycky po ruce hodně…..takže chyby sám sobě zdůvodním … a jsem klidný jak želva….
Neber mě vážně, prosím tě…..(Smích)…

[Daniela]

Jojo, k tomu zduvodneni ze to je nejblizsi more v danem smeru jsem logickou uvahou taky dosla :-) tesi me ze nejsem jedina kdo premysli, prekracuje a zduvodnuje uz predem pro klid sve mysli :-)
A to otupeni ostri mi z kontextu taky vyplynulo, jen v pritomnosti kamenu trcicich z vody mi holt to ostri sedlo vic na ne... ale to je jeste dobry, tuhle jsem se divala na nakladak a pak jsem misto "Caj s prichuti bezinky" cetla caj s prichuti benzinky...

[Lada]

Ale jo, nějaká ta nekompromisnost tam, myslím, ještě zbyla... (smích) (to je fakt nejlepší smajlík, jaký jsem kdy viděla). Pěkný text! L.

[hub in]

Danielo...
tvůj čaj s příchutí benzinky je bezva… a nemá chybu… ale buď ráda, že jsi v souvislosti s ním neutrpěla žádnou újmu, jak se to stalo mně s parfémem s vůní rybiny…
Den před Štědrým dnem jsem vyrazil koupit parfém…a moje cesta vedla kolem místa, kde v plastové kádi prodávali kapry… Jeden tam sebou mrskal tak vehementně, že se mu povedlo z té nádrže vyskočit a protože si ho nikdo nevšímal, jak tam sebou na zemi mlátí, vzal jsem ho a hodil zpátky….
Pak jsem přišel do takového nóbl podniku a tam mi vystylovaná slečna na předloktí nastříkala nějaké vzorky parfému… a šly na ni mrákoty, když jsem jí řekl, že prodává zkažené parfémy, které smrdí rybinou… Po nedůvěřivém přičichnutí k mému předloktí ji viditelně oblil smrtelný pot tak silný, že ihned propotila permanentní make up a rozmazalo se jí šminkování ….Sice jsem jí pak vysvětlil, že šlo o vtip, ale měl jsem z její reakce výčitky svědomí a cítil jsem se natolik špatně, že jsem jako odpustek musel koupit to nejdražší, co tam měli na skladě… abych ji uchlácholil…

Ahoj Lado…
Díky…
Áááááále… Jen nepovídej… Už to není, co to bývalo… Přece jen mám ostří meče otupené dlouhodobým narážením do těch šutrů v řece….
Já ty rozchechtané a ksichtící se smajlíky nemám prostě rád…. Stejně jako dvojtečky, pomlčky a závorky… Proto mě těší, že tě můj netradiční smail pobavil…. A přidávám ještě jeden (smích)….

[Kuba Horák]

Zasloužil by sis vlastní desku, kde by byly jen tvé zhudebněné texty. Tento je jeden z (alespoň pro mě) nejhezčích...Asi je to i tím tématem, které se mnou souzní.