křižovatky

[petros]

Ahoj,
jsem tu nový... a budu rád za konstruktivní kritiku i jiné kritické konstrukce -- předem dík.

Náladou si píseň představuji jako takovou raně podzimní latinu.
---

Nad humny zvolna se babí léto sbírá,
pokojně předou si dříve dravé šelmy.
Soumrak na obzoru ještě nedošel mi,
štěstí se třepotá s křídly netopýra

Z odlesků zrcadel zírá kdosi jiný,
tváře jsou jinačí, než jsme včera měli,
ospalé přízraky s chřadnoucími těly.
Společně s iluzemi blednou naše stíny.

R: Po léta dlouhá se cesty samy vinou,
po léta plynou nám naše léta hladce,
stojíme najednou, ... kdo ví či vinou,
Stojíme samotní ... na křižovatce.

Za oknem bubliny další dějství letí,
životem opilí, v beznaději čistí,
cesty už za chvíli zakryje listí,
a tak dál bloumáme... příběhů spletí.

R:

R: Po léta hledáme stále nové cesty
míjíme přátele, potkáváme zrádce
Zase z nich scházíme, poprvý a postý
než-li zas staneme ... na křižovatce.


PS: Je to prvotina, ale někdy se začít asi musí (nebo zjistit, že se mám držet lopaty). V naší akustickofolkrockové kapele skládají skoro všichni a já bych taky rád pár svých kousků v repertoáru - tedy rád bych text jednou i sám zhudebnil.