HOLKA DO DEŠTĚ

[simas70]

HOLKA DO DEŠTĚ


Já tam stála s ním a ty jsi stál sám opodál,
do čela klobouk, co tvou hlavu vždycky hřál.
Z malýho nádraží, jedeš zase do svých skal,
ten pohled na tebe, starý rány otvíral.

Mám jiné příjmení,ale kdo z nás si vzpomene,
jít zase obilím a hladit klasy ječmene.
Čas jizvu zahojil a má duše dospěla,
ale jsi jako ten, co vstává z popela.

R: Bosá víla chtěla hřát a plamínkem touhy plát,
bouří běžet zmáčená mi schází.
Malý příběh vepsaný, v dlouhé čáře ve dlani,
letní láska zůstává už napořád. .

Mám pár vrásek, už mě dávno nepoznáš,
ta holka do deště, má dnes jinou tvář,
Schoulená tiše a za sebe prosila,
co se ti podobá, pod srdcem nosila.