Ona má
na záclonách květy
a já tu sedím v pokoji
a pálím druhý doutník.
Ona se usmívá
na zvěsty víry před vraty
a já se smrti nebojím,
já dávno složil karty.
Ona je čistá,
jak voda Úpy v prameni,
a já jak Děsna u stoku,
cítím však, že se měním.
Na,
na mnohem lepšího člověka.
Ona zná
slavičí tón i křídla pávů
a já znám online stránky,
kam nejdou lidé dobrých mravů.
Ona poslouchá
na desce čtyřruční Vltavu
a já tak leda Honky tonky,
na víc nemám hlavu.
Ona je čistá,
jak broušený růženín
a já jak žula s čedičem,
cítím však, že se měním.
Na,
na mnohem lepšího člověka.
Na mnohem lepšího člověka.
Ona má
knihovnu plnou básní vzletných
a já tu sedím v pokoji
a pálím druhý doutník.
Její hlas zní,
jak javorové flétny
a můj jak písek v hoboji,
když hráč je nepříčetný.
Ona je čistá,
jak lněné blůzy při kropení,
a já jí nejsem hoden,
však doufám, že se změním.
Na,
na mnohem lepšího člověka.
Na mnohem lepšího člověka.
Nana nana naná nána na.
Nejsem moc zvyklý psát texty, téměř vždy mám nejdřív hudbu a taky skoro vždy poslouchám jen hudbu, takže o kvalitě textů toho moc nevím. Proto by mě zajímala zpětná vazba, klidně negativní (nejlíp když bude i konstruktivní ).
Čau, pokud bych to měl rozebrat - a fakt je, že bychom se měli zase po čase víc věnovat rozborům textařů, kteří o to stojí!!!:
1) Celkové vyznění. Zvolená ich-forma mi příliš nesedí, je to pak takové utrápené, "nemužné". Před pár lety se vyskytoval termín "chcípácký" český film, sedělo by mi to i k tomuhle textu. Což neznamená, že by to nemohlo fungovat při změně osoby. Líbilo by se mi to víc jako příběh o dvou lidech, tj. i ten chlap by nebyl v první osobě.
2) Rýmy + rýmová struktura. Je to takové zvláštně nepravidelné a některé rýmy jsou za hranou ledabylosti - podle slok usuzuji, že rýmuješ 2. a 4. verš, ale třeba hned v první sloce květy - doutník - to už snad není ani asonance. Tj. je dobré držet rýmové schéma stabilní, buď rýmovat pořádně (samozřejmě, proti zajímavým nedokonalým rýmům nic nemám, ale chce to nejít pod určitou hranou zvukové shody), anebo raději vůbec. Některé rýmy pak kulhají rytmicky, z hlediska přízvučných a nepřízvučných dob: PŘED vraty - KARty Xxx - Xx - přízvuk se v prvním verši přenáší na předložku, tj. vzniká tříslabičný celek, na který rýmuješ dvojslabičný. Dalo by se to tolerovat (koneckonců i slavná Křesťanova Panenka je v tomhle úplně špatně), ale tady už je to horší: PRAmeni - se MĚním Xxx - xXx Na se se opravdu přízvuk přenést nedá - přitom se to dá téměř vždy řešit, např. PRAMENI - PROMĚNÍM. Dále Vltavu (Xxx) - hlavu (Xx), Růženín (Xxx) - se Měním (xXx). Strašně to kulhá v kontextu naopak perfektně zařezávající sloky, navíc se zajímavým rýmem FLÉTNY - NEPŘÍČETNÝ (Xx - XxXx) - zde rýmuješ různoslabičná slova, ale přízvuky vycházejí na správné doby, dvojslabičné slovo na čtyřslabičné.
3) Knižní fráze, slovosledy. Vadí mi některé obraty - např. otočený slovosled - shodný přívlastek v postpozici (to je jak před 100 lety) "básní vzletných". Není to konzistentní a použil jsi to jen kvůli rýmové pozici, protože jinde dáváš shodný přívlastek před jméno (javorové flétny). Stejně tak knižně působí tvary jako "hoden" či "lidé dobrých mravů". Možná by to právě mohlo fungovat, kdyby to nebylo v první osobě a sloužilo by to k charakterizaci toho chlápka" - ale je prostě zvláštní se vyjadřovat knižně a přitom se o sobě vyjadřovat s takovým podceňováním. Fungovalo by spíš, kdyby se ten subjekt vyjadřoval nespisovně či expresivněji - pak by to bylo uvěřitelnější. Takhle to vypadá, jako když literát, knihomol, z nějakých neznámých důvodů sám sebe shazuje. Nevím, jestli se vyjadřuji srozumitelně, ale ten subjekt zkrátka evidentně není žádný nevzdělanec, když mluví jak kniha. Tak proč si myslí, že ta "holka" je někde mnohem výš? Kde výš? To by musela být skutečná bohyně:) Ještě k tomu dodám, že některá přirovnání jsou super - např. ta sloka s hudebními nástroji a jinde je to zase velmi archaické - "slavičí tón" (to je jak z Máchy), lněné blůzy při kropení - fakt jsi někdy vživotě viděl někoho kropit lněnou blůzu? Jde o to, že použitím takového přirovnání vytrháváš text z nějakého kontextu, příznakově ho házíš do 19. století - a těžko se s tím můžu jako posluchač nějak identifikovat. Raději bych byl, kdybys hledal nějaké "prostší" - zároveň však neotřelé obraty (které ostatně máš v jiných slokách). A pokud bych byl drsný, tak opisovat "pornostránky" složitě "kam nechodí lidé dobrých mravů" je zbabělost:) Má-li tam ten obraz významově být (a tím si nejsem jistý), tak ať tam to porno zkrátka je:)
4) Teď se pustím na tenký led, protože ne vše, co navrhnu, bude domyšlené, ale kdybych to měl přeskicovat (nic víc) s použitím rekvizit, které máš v textu, přepsal bych to třeba takto - a pak to ještě hodně dlouho brousil - škrtal a přepisoval a třeba měnil pořadí slok, aby gradovaly:
Ona má
na záclonách květy
ty sedíš vedle v pokoji
a koukáš na viněty
Ona se usmívá
na věrozvěsty před vraty
a ty se smrti posmíváš
a kouříš doutník načatý
Ona je čistá,
jak voda Úpy v prameni,
a ty jak Desná u stoku
a nevíš, že tě promění
Na,
na mnohem lepšího člověka.
Ona zná
ptačí řeč a barvy pávů
ty hledáš pornostránky
a piješ pátou kávu
Ona poslouchá
na černé desce Vltavu
ty leda Honky tonky
odrhovačky z přístavů
Ona je čistá,
jak broušený růženín
a ty jak žula s čedičem,
jen čekáš, že tě promění
Na mnohem lepšího člověka.
Na mnohem lepšího člověka.
Ona má
knihovnu plnou básní
ty sedíš v šedým pokoji
a párátko máš v dásni
Ona zní,
jak javorové flétny
tvůj hlas jak písek v hoboji,
když hráč je nepříčetný.
Ona je čistá,
jak zahrada ráno při kropení,
bojíš se, že ji ušpiníš,
a doufáš, že tě změní
Na,
na mnohem lepšího člověka.
Na mnohem lepšího člověka.
Nana nana naná nána na.
Ahoj.
Děkuju za rozbor! Myslím, že mi dal opravdu hodně i do budoucna...například mě předtím vůbec nenapadlo řešit přízvuky ...
Když už jsme v tom, tak bych i zareagoval.
1) Je pravda, že v ich formě ta píseň nedává smysl. V té du formě to smysl dává, jen bych byl nerad, aby to působilo příliš mravokárně.
2) Rýmová struktura měla být +- (když za X dosadíme něco podobného jako "ona má" a C se musí rýmovat s "mění"): XABA XABA XCDC, ref.
Možná je to ale příliš omezující a posluchač si toho ani nevšimne. Například "pokoji - nebojím", "stránky - honky tonky", "pokoji - hoboji". Možná bych měl místo "stránky" dát něco více se rýmujícího s "honky tonky"...třeba "ty šlapeš na záhonky".
Ideální rytmus má být: XxX
xxx Xx Xx Xx
x Xx Xx Xxx
x Xx Xx Xx
S tím, že to, co se vyskytuje před podtržením, je variabliní. Pro jasnost jsem dal to podtržení i do opraveného textu v odstavci 4). Hudba hodně podtrhuje akcent na předposlední slabice 2. a 4. verše. Proto mi přijde jako menší přestupek dát "před vraty - karty", než "před vraty - načatý" s tím, že v druhém případě by hudba zdůrazňovala "čatý". A dávat "přede vraty" je příliš archaické.
U "prameni" a "růženín", jsem se snažil problém vyřešit přidáním předložky, i když taky nevím, jak moc ideální je mít "při praMEni", ale asi lepší než "v praMEni".
Kde to ale opravdu bolí je u Vltavy. Jediné možné předložky jsou "po Vltavu" nebo "na Vltavu"...první nepoužitelná. Ta druhá: variace na Vltavu, preludování na Vltavu, improvizace na Vltavu? Všechno nepoužitelný. Nakonec zkouším "jam na Vltavu", ale moc nadšenej z toho nejsem. Kéž by Štorchova Minehava byla slavná hudební skladba ...
3) Taky pravda...musel jsem se zasmát, že jsem tam vážně měl blůzy při kropení (jsem holt zasr*nej romantik ). Básní vzletných se nějak nemůžu zbavit, protože se to musí rýmovat s "flétny". Zas tak mě to nedrásá, takže to spíš nechám.
4) Tak mohlo by to být třeba takto:
Ona má
za okny vysázené květy. Ty tam sedíš v pokoji
a koukáš na viněty.
Ona se usmívá
na posly církví před vraty
a ty se Bohů nebojíš,
už dávno nejsi svatý.
Ona je čistá,
jak voda Úpy při prameni
a ty jak Děsna u stoku,
ještě nevíš, že tě změní
na,
na mnohem lepšího člověka.
Na mnohem lepšího člověka.
Ona zná
ptačí řeč i barvy pávů.
Ty šlapeš na záhonky, (ty sjíždíš pornostránky?)
když v parku kouříš trávu.
Ona poslouchá
klavírní jam na Vltavu
a ty tak leda Honky tonky Na víc nemáš hlavu.
Ona je čistá,
jak modrý opál na křemeni
a ty jak žula s čedičem,
jen čekáš, že tě změní
na...
Ona má
knihovnu plnou básní vzletných
a ty tu sedíš v pokoji
náhle se cítíš bezohledný.
Ona zní,
jak javorové flétny
tvůj hlas jak písek v hoboji,
když hráč je nepříčetný.
Ona je čistá,
jak zahrada ráno při kropení.
Ty se bojíš, že ji ušpiníš,
však pomalu se měníš
Aha - toho rýmování mezi slokami jsem si nevšimnul, moje chyba - no to sis dal pěkný oříšek:) A samozřejmě chápu, že hudba taky vyžaduje trochu jiná přízvučná rozložení - stejně si ale myslím, že je lepší dodržet (většinou) správné přízvuky a zpívat správně třeba i mírně proti hudbě, než zpívat po hudbě, ale mít přízvuky špatně. Byť tedy nejsem takový radikál, jako třeba Slávek Janoušek:) Ale to už by se muselo posuzovat s hudbou, nedokážu to "od stolu" - možná už by mě to s hudbou teď nijak nezarazilo. Ty básně vzletné mě pořád nějak nebaví (což je vysloveně subjektivní pocit, nic víc): asi i kvůli vzletných - bezohledný (dost na hraně rýmu, ale snad s hudbou by projít mohlo, na "ledabylé" rýmy je tady ostatně odborník Lada:) Ještě bych doporučil popřemýšlet, jestli tahle pasáž nemá jiné řešení, i kdyby se lepší nenašlo...
Jo a "šlapeš na záhonky, když v parku kouříš trávu" je docela dobré řešení, obešlo se to bez porna a přitom to významově sedí:)
).