Úřednická

[Edvard Melan]

Rád bych získal zpětnou vazbu na následující song. Je tam něco blbého, co mi uniklo? (doufám, že to není všechno )

Vážený pane na ty dveře klepe se.
Nebojte vtipkuju, jen klidně pojďte sem.
Já doufám jen že máte všechno připraveno,
ó pé i dé pé pé, jak že bylo to jméno?

Čé, čé, čé, nemám vás tu, nemám, člověče.
Tik tak čas běží, tak mi život uteče.
Nechápu lidi co tu jen tak na blint chodí,
když zbývá deset minut do úředních hodin.

Je to tak,
mám v ruce štempl
a ty jsi tady ten, co platí,
slovo jen a život ti převrátím
vejpůl
a celkem v tempu.
Má máma byla ke mně němá,
otec přes koleno bral a teď mám
štempl.

A teď mám štempl.

To co chceš vědět na vé vé vé najdi si.
Od mala dodržuju všechny předpisy.
Parkuju na značce, přecházím na zelenou.
Já nejsem jako ty,
jak že bylo to jméno?

Dé, dé, dé, nemám tě tu, nemám, sousede.
Tik tak čas běží, tak mi rychlík ujede.
Je ti jen dvacet pět, co ty víš o životě?
Proháníš sukně, já jsem sám jako kůl v plotě.

Je to tak...

Ťuk, ťuk, hrajeme ping pong zleva doprava.
Panáčkuj jako zajíc ať je zábava.
To pravé ucho zdá se špatně zakřiveno.
Pět bodů z deseti. Jak že bylo to jméno?

Bé, bé, bé, nemám tě tu, volám do nebe.
Tik tak, čas běží, nemám chvíli pro sebe.
Od lidí seshora se všechno na mě valí.
Však v tomhle ofisu mě oslovujte "králi".

Je to tak,
mám v ruce štempl
a ty jsi tady ten, co platí,
slovo jen a život ti převrátím
vejpůl
a celkem v tempu.
Má máma byla pro mě němá,
otec přes koleno bral a teď mám
štempl,

jó já mám štempl.
A ty si odnes prázdný papír.
Ty to zvládneš, však jsme chlapi.
Nejsem lempl,
ne já nejsem lempl.
Dobroděj, spása lidských duší,
co jsou druzí zač, jen těžko tušíš,
tak si nestěžuj.

[Jarda Síbrt]

Rozumím tomu, co chtěl básník říci, líbí se mi i pěkně využité opakující se motivy vyhledávání v kartotéce i neustálé ptaní „jakže bylo to jméno“, jako jakási kombinace lhostejnosti a roztržitosti apod. To mi vše přijde funkční a vtipné. Text drží pohromadě, nezdá se mi, že by měl někde zásadní formální díru, ani mě nesvádí k tomu rýpat se v detailech. Možná by mohl být kratší, ale ani to mi nepřijde zásadní. Přesto mi v něm chybí něco, co by mu dalo šťávu či váhu. Moment překvapení, nečekaná pointa, kontrast nebo něco, co bych si z toho příběhu mohl odnést. Jako bych po první slokách už věděl, o čem to bude dál, a pak už se nic nového vlastně nedozvěděl.

[Edvard Melan]

Děkuji. Tak pokud je to srozumitelné, konzistentní a bez formální díry, tak jsem asi celkem spokojen. Pravda, bez pointy, ale otázka je, jestli je nutná u každé krátké písně.