Hvězda - kříž
Napsal: 19. 2. 2017, 13:10
Prý jednou bylo – nebylo,
Uriáš škádlil Petronela
a Praha okna rozsvěcela,
co počmáral mráz na bílo.
Mou duši chtěls vzít do dlaní,
a já jen šeptla, jako pěna,
že zrovna čertem upuštěná
jak plod ze stromu poznání
padá.
Padá.
Padá,
koulí se ulicemi.
Svět není rozpůlený -
hvězda – kříž.
Bůh je šum v černé skřínce.
Co mi dal do jadřince
když nechci, prostě
nespatříš.
Strh černý bílé do války.
Než v šik si srovnal bojovníčky,
tak my dva v teple čajovničky,
si hřáli prsty o šálky.
Jsme všichni trochu Hamleti,
však šach mat těžko smaže vinu.
Než rozstrouhaj mě do závinu,
má duše ať se proletí,
padá.
Padá.
Padá,
koulí se ulicemi.
Svět není rozpůlený -
hvězda – kříž.
Bůh je šum v černé skřínce.
Co mi dal do jadřince
když nechci, prostě
nespatříš.
Uriáš škádlil Petronela
a Praha okna rozsvěcela,
co počmáral mráz na bílo.
Mou duši chtěls vzít do dlaní,
a já jen šeptla, jako pěna,
že zrovna čertem upuštěná
jak plod ze stromu poznání
padá.
Padá.
Padá,
koulí se ulicemi.
Svět není rozpůlený -
hvězda – kříž.
Bůh je šum v černé skřínce.
Co mi dal do jadřince
když nechci, prostě
nespatříš.
Strh černý bílé do války.
Než v šik si srovnal bojovníčky,
tak my dva v teple čajovničky,
si hřáli prsty o šálky.
Jsme všichni trochu Hamleti,
však šach mat těžko smaže vinu.
Než rozstrouhaj mě do závinu,
má duše ať se proletí,
padá.
Padá.
Padá,
koulí se ulicemi.
Svět není rozpůlený -
hvězda – kříž.
Bůh je šum v černé skřínce.
Co mi dal do jadřince
když nechci, prostě
nespatříš.