V galerii

[rainbow]

V přeplněném trolejbusu
v duši arytmii
pletu si obrazy města
s plátny v galerii

Některé z nich na okamžik
zvěční pocit štěstí
a po jejich dražbě tahy
štětcem na zápěstí

Ref.
Stíny svou perokresbou skicují cestu z domu
o jízdách galerií vyprávím málokomu
na lince číslo devět řidič je netušící
příznivcům umění říká jen – cestující

Okna mlží déšť se sklony
k retuším sdělení
píšu vzkazy na obrazy
a nejsou k přečtení

Akvarely prázdných ulic
mlčky rozpijí se
realisty vystřídali
impresionisté

Ref.
Stíny svou perokresbou skicují cestu domů
trolejbus zastavuje už jenom málokomu
na lince číslo devět, na této známé trase
neznámý umělec pod město podepsal se

Po zavírací hodině
v noci na chodníku
zůstávám být jedním z mnoha
smutných návštěvníků

Po zavírací hodině
v noci na chodnících
zůstanu být jedním z mnoha
pouhých cestujících

[Fajtlik]

dóóóbrý...mě se to líbí...má to šťávu...hlavu i patu...dobrých myšlenek i slovních zvratů...Refrén na ta správná místa...i já maluji, po chodnících svého města...

opravdu teď nevím co bych vytknul...možná až opadne prvotní "nadšení"

[Kuba Horák]

Souhlasím s Fajtlikem. Opravdu pěkný a propracovaný nápad. Taky nevím, co vytknout. k

[Lada H]

Skuteční autoři textu – já a hub in – děkují za pozitivní reakce. Text vznikal jako experiment, od počátku jsme ho tvořili společně, a to proto, že jsme si chtěli tento způsob psaní vyzkoušet. Byla to zajímavá zkušenost, všem vřele doporučuji.

Kdybych se měla pokusit o nějaké vlastní, co nejobjektivnější hodnocení, řekla bych, že se text zastavil někde na cestě mezi mnou a hub inem. Např. se mu snad nedají vytknout rušivé rytmické nepravidelnosti (ač se je tam hub in občas snažil vpašovat, ale bylo mu to překaženo…) a např. zcela postrádá milostná témata (ač jsem se je tam snažila vpašovat já, ale bylo mi to překaženo…) a dalo by se toho najít jistě víc. Text jsme psali poměrně dlouho a práci na něm jsem z nedostatku trpělivosti stopla já v okamžiku, kdy se mi zdálo, že se to už nikam nehýbe, tzn. nelze tvrdit, že jsme se dopracovali až k variantě, kterou bychom považovali za konečnou, a se kterou bychom oba byli bezvýhradně spokojeni. Mně osobně se zdá, že tím neustálým opravováním, předěláváním a zdokonalováním text místy ztratil potřebnou atmosféru, náboj - téma je v něm sice jasně dáno a podporují ho někdy snad povedené slovní obraty, ale připadá mi to takové trochu poslepované, necelistvé (to zejm. v refrénech) a tím pádem ne úplně přesvědčivé. Ovšem já mohu být jen těžko objektivní, protože ten text znám tam i zpátky, zleva doprava, zprava doleva i vzhůru nohama – no, prostě až moc… Ale ráda bych podotkla, že s hub inem se mi spolupracovalo hezky, ani jsme se u toho moc nehádali a když jsme po sobě občas stříleli, tak jedině vykřičníky…

Pokud někdo z vás bude někdy psát text ve dvojici (trojici, čtveřici…) nebo pokud jste to už někdo zkoušeli, možná byste mi mohli odpovědět na některé otázky jako např. lze se vůbec dopracovat k výsledku, se kterým budou spokojeni všichni? jak řešit nezbytné kompromisy (my jsme oba např. měli vyhrazeno právo veta)? nebo je lepší, aby měl možnost posledního slova jen jeden z dvojice? není na škodu ten fakt, že tvorba ve dvojici trvá déle, že se to protahuje? … a tak, různě, otázek mám ještě spoustu.

Mějte se hezky, Lada, 1/2rainbow

[Kuba]

Text jsem si četl možná víc než desetkrát. Jediné, co mi na něm vadí, je fakt, že mne nerozechvěje, nedojme, nerozesmutní, ale to téma je tak netradiční, že to možná ani líp napsat nejde. Třeba to, co mi tam možná chybí (snažím se být až nezdravě kritický) doplní hudba. Myslím si, že to tak asi bude. Snažím se hledat spíš možná negativa, o kterých nejsem, podobně jako ty Lado, ani přesvědčen. Je to v každém případě velmi nápadité a originální dílo. K

[mráček]

Něco na tom ztraceném náboji a atmosféře bude... Text je svým způsobem dokonalý, jenže možná až přespříliš.. Asi se tím pipláním z dýchajícího textu kapku vytratil život. V hudbě se tomu říká overproduced (přeprodukované?). Ale kdybyste tu nenapsali okolnosti vzniku toho dílka, zřejmě bych netušil, co mi na tak kvalitním textu nesedí. I když jak zmiňuje Kuba, hudba jej může oživit, což by si určitě zasloužil.

[Fajtlik]

Po prvotním nadšení a hlavně po objasnění původu (který pro mne samého až tak směrodatný není, ale přece jenom pohlížím nyní na tento text trochu "jinak") mám nutkání to dotáhnout za cílovou pásku, dostřelit do černého středu terče objasnění...
Pro mne tento text měl atmosféru od prvního přečtení...ne že bych byl trpěl akutním egoidním patriotizmem to snad ne, ale příslovečný genius loci má uvnitř mne schovaný detektor a citlivě upozorňuje na ona "místa" kudy mne život náhodou prožene. Vnitřně to vnímám jako poctu cestovatele časem horizontům které ho oslovují...no teď tedy nevím jestli jsem to popsal dost exaktně ...zkráceně...no tak tohle tady "sosám" já...takže atmosféru pro mne ten text má...

Náboj...šťávu..."drajf" ... tady už jsem opatrnější...
Musím trochu souhlasit s mráčkem a Kubou, ale vidím ten nedostatek...snad příčinu...v něčem trochu jiném...tento text psali dva lidé a řemeslně mu není skoro co vytknout...ovšem i za dokonalým slovním obratem musí být cítit něco navíc...a tady se to tímto řemeslným zpracováním trochu vytrácí...není to v žádném případu chyba, jen si myslím že kousek já, které je cítit v každém autorském textu, se tady jaksi negovalo...Dva slovutní malíři mohou společně na jednom plátně vytvořit dokonalý obraz...jako celek to ale může působit jako "zátiší s vichřicí"...nebo-li...spojením dvou krásných věcí může vzniknout dokonale krásná ale ne krásnější věc...avšak nemožné to není...jenom o moc těžší v hledání toho "správného" spojence...pro cokoli... a dost filozofování...!!!

Mám také zkušenost s "kolektivním" psaním, ale nedopadla zdaleka tak dobře jako tahle...vřele všem doporučuji si to také vyzkoušet...a zároveň se nabízím do tandemu ... třeba by to teď dopadlo lépe než tenkrát...

Fajtlík