12.–14. 4. Jarní živá textová dílna v Hořicích u Blanska

Zápis do tabulky účasti ve fóru


Dnes kdysi dávno

Zavěšujte prosím texty po jednom v určitém časovém odstupu - dáte tím ostatním čas na přečtení a komentáře.
Odpovědět
Fajtlik
Příspěvky: 27
Registrován: 14. 12. 2004, 08:31
Kontaktovat uživatele:

Dnes kdysi dávno

Příspěvek od Fajtlik »

Dnes kdysi dávno

Kámen z Mekky schovaný pod srdcem,
za dunou oázy spánku,
jak poutníků procesí vyrazím,
poklonit se aspoň na dálku


Se samotou povedu válku…
Než naposledy vydechnu …
Sundám sandály…poprosím vítr…
Ať vplete Ti do vlasů:
mám na kahánku…
na kahánku…


Ametyst noci zdobí tvou ruku,
vpletený do zlata kadeří,
jak zloděj vkradu se potichu,
vyloupit pokladnu snění


Se samotou povedu válku…
Než naposledy vydechnu …
Sundám sandály…poprosím vítr…
Ať vplete Ti do vlasů:
mám na kahánku…
na kahánku…


Dnes kdysi dávno smyje mé stopy,
oceán času zapomnění,
jak smutný klaun obleču na klopy,
košili ranního kuropění
Kuba Horák
Příspěvky: 1903
Registrován: 12. 12. 2003, 20:54
Bydliště: Na výsluní 1362, Nový Bor, 473 01

...

Příspěvek od Kuba Horák »

Divím se, že ještě na text nereagoval Kosmonaut - myslím si, že je tomuto stylu psaní nejblíže. Text bych zařadil do kolonky "zhudebnitelné básně", nese v sobě atmosféru, občas ve mně trochu drkotal - jak zloděj vkradu se potichu - to mi tam ve vztahu k předešlím dvoum řádkům zvukově neladí, také v první sloce - za dunou oázy spánku x poklonit se aspoň na dálku (vím, že se to celé pravděpodobně nemá rýmovat, ale tady to zní jako něco mezi rýmem a nerýmem)

Košili ranního kuropění je moc hezký výraz. To mě zatím napadá.
Lada
Příspěvky: 566
Registrován: 8. 6. 2004, 14:16

Příspěvek od Lada »

Text ve mně vyvolává tu představu samoty, u mě přesněji pouště, široko daleko nikdo a nic, jen ticho… a vítr zvedá písek… a tak jsem se zasnila a dosazuji postupně do tvých náznaků své soukromé konkrétnosti, ten text k tomu přímo svádí… Co mě ale ze snění vytrhává, je ta rytmická nedokonalost v první sloce, kterou zmiňoval už Kuba: za dunou oázy spánku x poklonit se aspoň na dálku. A pak mi taky moc nesedne sloka poslední, nevím přesně proč, ale asi kvůli tomu řádku se smutným klaunem, je to takové nějaké nevím jaké… (to jsem ti tedy pomohla… :) ). Přesto ale - oděná do košile podvečerního soumraku - souhlasím s Kubou, že košile ranního kuropění je moc hezký výraz…

Lada
Odpovědět

Zpět na „Písňové texty“