Dá se říct
Napsal: 24. 1. 2019, 16:46
on:
Vážně mi tvrdí, že můžu žít dál
A kdo by se v mém stavu skalpelu bál.
Ale jaké jsou šance? Snad měsíc, či víc?
Když bookmaker zrušil můj kurz, dá se říct.
Vždyť krmí mě žilou a nedýchám sám,
Zas rentgen a spousty sond po těle mám,
Když hlady se vzbudím, ptaj‘ se: „Jak ti je?"
A nacpou mě prášky a jen bariem.
Prodloužit život? No, to je snad vtip!
Teď kdybych se zasmál, tak nejspíš bych chcíp.
Má duše to zvládá, ale tělo chce spát,
Mé šance jsou pod nulou tak akorát
Už jenom kus masa se na stole válí
A zas budou řezat a krájet a pálit
A potom přát zdraví. Kdo o to by stál?
Jen radium, chemo a Bůh ví co dál?
Neviním vědu, však smysl chci znát.
Proč věčný život? Proč mám o něj stát?
Má loď, mohla plout,
Má loď, mohla plout,
Má loď, mohla opravdu plout, říct se dá.
Chvíli dýl dýchat, to není můj cíl.
Se smrtí v ringu se rvát ze všech sil.
Vždyť cílem je láska a odpuštění,
Maraton bez bot to vážně není.
Láska je meč a je to i štít.
Láska je moc, kterou můžeme mít.
Jen věčné lásce rád vyrazím vstříc.
Má loď brzy bude moct vyplout… Dá se říct.
ona:
(Já se) točím a zmítám, jak ve víru list
A chtěla bych tam, kde z tvých snů můžu číst
Loď mého srdce teď neví kam dál
Teď už v tom opravdu plavu, říct se dá.
on:
Už je to v tvých rukou, tak neboj se vzít
kormidlo v bouři, (i) když bouří se cit
Přivaž se k stěžni, až loď vezme proud
oba:
Za věčnou láskou už můžeme plout.
oba:
Už může loď vyplout? A opustit zem?
Plachty mít ve větru za obzorem
Kurz nastaven má, co přát si jen víc,
Ta loď čeká na vyplutí… Dá se říct.
on:
Už slábnu a ztratil jsem nad sebou moc
Nepoznám, jestli je den, nebo noc
ona:
Poslouchej srdce, co můžeš chtít víc?
on:
Má loď čeká na vyplutí,
Má loď čeká na vyplutí,
Má loď čeká na vyplutí… Dá se říct.
Vážně mi tvrdí, že můžu žít dál
A kdo by se v mém stavu skalpelu bál.
Ale jaké jsou šance? Snad měsíc, či víc?
Když bookmaker zrušil můj kurz, dá se říct.
Vždyť krmí mě žilou a nedýchám sám,
Zas rentgen a spousty sond po těle mám,
Když hlady se vzbudím, ptaj‘ se: „Jak ti je?"
A nacpou mě prášky a jen bariem.
Prodloužit život? No, to je snad vtip!
Teď kdybych se zasmál, tak nejspíš bych chcíp.
Má duše to zvládá, ale tělo chce spát,
Mé šance jsou pod nulou tak akorát
Už jenom kus masa se na stole válí
A zas budou řezat a krájet a pálit
A potom přát zdraví. Kdo o to by stál?
Jen radium, chemo a Bůh ví co dál?
Neviním vědu, však smysl chci znát.
Proč věčný život? Proč mám o něj stát?
Má loď, mohla plout,
Má loď, mohla plout,
Má loď, mohla opravdu plout, říct se dá.
Chvíli dýl dýchat, to není můj cíl.
Se smrtí v ringu se rvát ze všech sil.
Vždyť cílem je láska a odpuštění,
Maraton bez bot to vážně není.
Láska je meč a je to i štít.
Láska je moc, kterou můžeme mít.
Jen věčné lásce rád vyrazím vstříc.
Má loď brzy bude moct vyplout… Dá se říct.
ona:
(Já se) točím a zmítám, jak ve víru list
A chtěla bych tam, kde z tvých snů můžu číst
Loď mého srdce teď neví kam dál
Teď už v tom opravdu plavu, říct se dá.
on:
Už je to v tvých rukou, tak neboj se vzít
kormidlo v bouři, (i) když bouří se cit
Přivaž se k stěžni, až loď vezme proud
oba:
Za věčnou láskou už můžeme plout.
oba:
Už může loď vyplout? A opustit zem?
Plachty mít ve větru za obzorem
Kurz nastaven má, co přát si jen víc,
Ta loď čeká na vyplutí… Dá se říct.
on:
Už slábnu a ztratil jsem nad sebou moc
Nepoznám, jestli je den, nebo noc
ona:
Poslouchej srdce, co můžeš chtít víc?
on:
Má loď čeká na vyplutí,
Má loď čeká na vyplutí,
Má loď čeká na vyplutí… Dá se říct.