Textová dílna u Slávka Janouška

Baví mě věci, co jsou tu odjakživa
U kterých zbytečný je každý komentář
Dnes cítím se v kleci zamotán do pletiva
S přetlakem sopečným na odstřel exemplář

Jak musím mlčet nutit se do zákrytu
Uvnitř mě spaluje, když na mě útočí
S pohledem koček v převaze sama jsi tu
Co není, co tu je, verdikt se odročí

Najednou změna, kdosi mě uklidňuje
„stejně je naše řeč jenom hra se slovy“
Nerozechvěna, do skrýše nezapluje
Ukryje ale meč, najednou neloví

Nechápu věci, ramena machrující
Útoky zezadu, to pole vyklidím
Stejně bych přeci jen jednou chtěl nahlas říci
Svobodu nápadům! Střelcům jak závidím…