Textová dílna u Slávka Janouška

Bolí to bolí
když křídla ti lámou.
A ke skále kovají nohy.
Když bijí tĕ holí
a řvou vĕtu známou.
Tak končí kdo pokouší bohy.

Na hlavĕ popel
a na tvářích slzy.
Mučí tĕ sluncem i deštĕm.
Ten stejný ortel,
vždy visí či hoří.
Kdo nejde po jejich cestĕ.

Rf:
Do rány sůl
a do tváře smích.
Cesta tvá nebyla přímá.
Do dlaní hůl
a dvĕ mince vzít.
Když Cháron veslo už třímá.

Když nedáš duši,
tak zlámou ti tĕlo.
To abys nemoh stát zpříma.
Nemůžou zdusit,
byť by se jim chtĕlo.
Ten oheň,co v srdci ti dřímá.

Rf:
Do rány sůl
a do tváře smích.
Cesta tvá nebyla přímá.
Do dlaní hůl
a dvĕ mince vzít.
Když Cháron veslo už třímá.

Ahoj, to se mi líbí velice. Myslel bych si, že by to mohlo mít i potenciál, ale kdo jsem já, abych věděl. Nicméně jsem si to dovolil lehce graficky přičísnout tak, aby se mi to líbilo ještě víc. A taky jsem vyměnil nebo otočil pár slůvek, kde mi to úplně nesedělo. Třeba něco použiješ. L.


Bolí to, bolí,
když křídla ti lámou
a ke skále kovají nohy,
když bijí tĕ holí
a řvou vĕtu známou:
"Tak skončí, kdo pokouší bohy."

Na hlavĕ popel
a na tvářích slzy,
mučí tĕ sluncem i deštĕm.
Stejný to ortel:
"Ať visí či hoří,
kdo nejde po jejich cestĕ."

Rf:
Do rány sůl,
však na tváři smích,
cesta tvá nebyla přímá.
Do dlaní hůl
a dvĕ mince vzít,
(když) Cháron své veslo už třímá.

Jak nedáš duši,
tak zlámou ti tĕlo.
To, abys nemoh stát zpříma.
Nemůžou zhasit,
byť by se chtĕlo,
ten oheň, co v srdci ti dřímá.

Rf:
Do rány sůl,
však na tváři smích,.
cesta tvá nebyla přímá.
Do dlaní hůl
a dvĕ mince vzít,
(když) Cháron své veslo už třímá.

Ahoj a dík za příznivou reakci. Ještĕ trochu popracuju.Některé zmĕny se mi líbí a tak je s dovolením použiju.Bronĕk.