Prométheovská
Napsal: 20. 7. 2019, 20:29
Bolí to bolí
když křídla ti lámou.
A ke skále kovají nohy.
Když bijí tĕ holí
a řvou vĕtu známou.
Tak končí kdo pokouší bohy.
Na hlavĕ popel
a na tvářích slzy.
Mučí tĕ sluncem i deštĕm.
Ten stejný ortel,
vždy visí či hoří.
Kdo nejde po jejich cestĕ.
Rf:
Do rány sůl
a do tváře smích.
Cesta tvá nebyla přímá.
Do dlaní hůl
a dvĕ mince vzít.
Když Cháron veslo už třímá.
Když nedáš duši,
tak zlámou ti tĕlo.
To abys nemoh stát zpříma.
Nemůžou zdusit,
byť by se jim chtĕlo.
Ten oheň,co v srdci ti dřímá.
Rf:
Do rány sůl
a do tváře smích.
Cesta tvá nebyla přímá.
Do dlaní hůl
a dvĕ mince vzít.
Když Cháron veslo už třímá.
když křídla ti lámou.
A ke skále kovají nohy.
Když bijí tĕ holí
a řvou vĕtu známou.
Tak končí kdo pokouší bohy.
Na hlavĕ popel
a na tvářích slzy.
Mučí tĕ sluncem i deštĕm.
Ten stejný ortel,
vždy visí či hoří.
Kdo nejde po jejich cestĕ.
Rf:
Do rány sůl
a do tváře smích.
Cesta tvá nebyla přímá.
Do dlaní hůl
a dvĕ mince vzít.
Když Cháron veslo už třímá.
Když nedáš duši,
tak zlámou ti tĕlo.
To abys nemoh stát zpříma.
Nemůžou zdusit,
byť by se jim chtĕlo.
Ten oheň,co v srdci ti dřímá.
Rf:
Do rány sůl
a do tváře smích.
Cesta tvá nebyla přímá.
Do dlaní hůl
a dvĕ mince vzít.
Když Cháron veslo už třímá.