Textová dílna u Slávka Janouška

Vím

Vím že jednou přijde ta tajemná chvíle
Chvíle tak tichá jako dech
Dech co už je tak mělký že by bylo možné
S loďkou přistát na druhý břeh

Čas nebude hrát roli nebudeme šílet
Už nebude nutný žádný spěch
Co neunesu s sebou nechám a budu lehký jako vánek
Jako západ slunce jako tvůj vzdech

Spočítám všechny křivdy a všechny své chyby
Čísla musí sedět tak to je
Celník je však docela vlídný a tak dostanu štempl
Takže můžu projít bez boje

A pak / pochopím že každý další můj krok nevede odtud
Ale / zpátky mám se učit a tak jdu zpět
Vím že jednou přijde ta tajemná chvíle
Chvíle tak vzácná jako vzlet

Pozn.: kytara k tomu je

S modrou oblohou

švanca@

Moc hezké.
Ruší mě jen slovo štempl, to bych změnila.
Lada

Díky, popřemýšlím. Většinou text dokončuji v polostřízlivosti:c)), což byl i tento případ...

S modrou oblohou

Švanca@

Nepřemýšlel bych. Slovo "štempl" je fakt nehezké.

Švanco, místo štemplu (ani nevím, kdy jsem na celnici naposled dostal razítko, i tak, kde kontrolují, a to slovo mi sice samo o sobě nevadí, ale v kontextu výběru slov ve zbytku textu působí opravdu nepatřičně), můžeš nahradit nějakým "gestem"... Může zvednout závoru, vrátit ti pas, pokynout rukou apod... Nejsi tam omezen rýmem, takže těch možností ve stejném smyslu je spousta a určitě některá bude sedět i rytmicky...

Vím... včera večer jsem si tam zpíval:

Celník je docela vlídný navíc podává mi ruku
Takže můžu projít bez boje

jak říkáš, možností je hodně. Ještě uvidím...

díky všem

S modrou oblohou

švanca@

takový nápad, co kdyby tam bylo "... tak to stvrdí kolkem"