Textová dílna u Slávka Janouška

Hádej, malá, z mojí dlaně,
rozlušti, co změť čar skrývá,
za prstýnek, žejdlík piva,
co chceš ještě, propána.

Snad tvé oči plaché laně,
způsob, jakým si mě měří,
můžou za to, že ti věřím,
ty kejklířko ulhaná.

Hádej, hádej, v téhle šílené zimě,
prosím, stůj při mně.
Hádej, hádej, a jak klepeme kosu,
lži mi můj osud.

Kdysi titán, cosi tvoře,
pohněval si mocné bohy,
víš, i já mám k tomu vlohy,
koukej, svíčka, nehoří.

Pověz, zda se skrývá v noře,
nebo spíše v kupce sena,
a je-li fakt uzamčená
moje skříňka pandoří.

Hádej, hádej, v téhle šílené zimě,
prosím, stůj při mně.
Hádej, hádej, a jak klepeme kosu,
lži mi můj osud.

Přečti, dítě, co mám psáno,
od palce až k prostředníčku,
rovné cesty, uzlík, kličku,
večer všechno chci to jít.

A co na tom, že pak ráno
opisuju od Quijota,
když mé střelce hlavu motá
zrádnej svůdce magnetit.

Hádej, hádej, v téhle šílené zimě,
prosím, stůj při mně.
Hádej, hádej, a jak klepeme kosu,
lži mi můj osud,
sejmi mé břímě.

Ahoj Veroniko.Moc krásné,snové,náladové,s překrásnou atmosférou...No prostĕ,kde se dá pořídit celá sbírka Vašich básní?Čtu je pořát dokola a nemůžu se nabažit.
Je to pro mĕ čirá krása.Díky za nĕ,Bronĕk.

Ahoj Broňku, sbírka žádná není. Píšu "do šuplíku", jen občas něco zavěsím sem, když se to podaří dotáhnout do podoby, která se mi aspoň trochu líbí. Na nic dalšího si tak nějak netroufám. Ale moc děkuju za komentář, zase se mi něco honí hlavou, tak třeba konečně sednu a sepíšu to

Tenhle pěkný text mi zřejmě dříve unikl. Dostávám se k němu až nyní. Plus za odvahu (a umění) použít přechodník ;) Přemýšlím, kdyby se to zhudebňovalo, zda by to byla spíš skočnější, veselá věc, nebo vážnější. Ale klonil bych se k té první. I když se to dá vnímat jako vážné téma, víc se mi zamlouvá ten nadhled.

Při čtení jsem se zarazil jen u místa večer všechno chci to jít. To jsem si musel přečíst podruhé, že mi došlo, jak je to myšleno.

Jardo, děkuju za komentář. Inspirovala mě pohádka Třetí princ, scéna s kejklířkou v jejím začátku je podle mě jedna z nejvíc melancholických scén v pohádkách vůbec a při psaní jsem se nechala pěkně unášet smutnou náladou. Ale postupně je mi čím dál bližší brát život s nadhledem, takže i tu druhou možnost si dovedu docela dobře představit.