Půl roku se mnou žilo zvědavé malé kotě,
z hrníčku s mlékem pilo představy o životě,
získalo spoustu výsad a nelze mu to zazlít,
chtělo se ke mně lísat, chtělo se se mnou mazlit.
Mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau.…
Půl roku se mnou žilo přítulné mladé kotě,
v našem pelíšku snilo pohádku o životě
a když mu vyčerpáním navečer ztěžkla víčka,
usnulo znenadání, schoulené do klubíčka.
Mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau.…
Ref:
Jednou si zcela všedně na výlet vyrazilo
jak se u koťat stává, už se mi nevrátilo
a mě je dodnes smutno a nemám klidné spaní,
jako bych stále slyšel důvěrná zamňoukání.
Mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau.…
Noci se někdy vlečou, bývají nekonečné,
zbabělcům slzy tečou, já kopu za statečné,
na lůžku sebou házím a vyhlížím po očku,
tu, která nepřichází, hrdou a mladou kočku
Co ráno dráždí bohy výběrem očních stínů,
než dlouhé štíhlé nohy vtěsná do modrých džínů,
tričko jen do půl bříška a pod ním tetování,
o čem se píše v knížkách, rozdává na počkání.
Mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau.…
Půl roku se mnou žila mladá a krásná kočka,
jemná a křehká byla jako sněhová vločka.
Tála vždy velmi vkusně, úsměv jí na rtech jiskřil
a každý kocour mlsně hned instinktivně zbystřil.
Mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau.…
Ref:
Jednou si zcela všedně na výlet vyrazila,
jak se to někdy stává, prostě se nevrátila
a mně je dodnes smutno a nemám klidné spaní
a tak tu s jinou ženou předstírám milování.
Mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau.…
Kočičí
-
Kuba Horák
- Příspěvky: 1903
- Registrován: 12. 12. 2003, 20:54
- Bydliště: Na výsluní 1362, Nový Bor, 473 01
re
To Mňau mě rozčiluje:) Dal bych tam radši Hmhmhm
Ahoj Kubo.
Díky za názor. Samozřejmě ho beru a díky za něj.
Já jsem si chtěl zkusit zase něco jiného a trochu jinak, než v předcházejících pokusech. Napsal jsem písničku o kočce, jejíž mňoukání mě taky občas štvalo, ale až teď zjišťuju, jak moc mi vlastně chybí. Proto se to tam tolikrát opakuje. Jo to celé takový jednoduchý, banální až primitivní příběh. Nic filozofického. Nejsem ještě rozhodnutý, jestli mňoukání nahradím něčím jiným nebo ne. Uvidím ...
Měj se.
Díky za názor. Samozřejmě ho beru a díky za něj.
Já jsem si chtěl zkusit zase něco jiného a trochu jinak, než v předcházejících pokusech. Napsal jsem písničku o kočce, jejíž mňoukání mě taky občas štvalo, ale až teď zjišťuju, jak moc mi vlastně chybí. Proto se to tam tolikrát opakuje. Jo to celé takový jednoduchý, banální až primitivní příběh. Nic filozofického. Nejsem ještě rozhodnutý, jestli mňoukání nahradím něčím jiným nebo ne. Uvidím ...
Měj se.
hub in
Musím říct, že jsem se s tvým textem velmi rychle a velmi snadno sblížila, bude to asi tím, že působí tak mile přítulně a lísá se ke mně 
a připomíná mi v něčem místy Plíhalův styl psaní; což není v žádném případě míněno jako obvinění z krádeže, ale jako poklona.
Možná bych se jen na tvém místě vzdala rýmu po očku / mladou kočku, který – není-li to záměr – mi ani rytmicky nesedí. Co třeba nějak:
Noci se někdy vlečou, bývají nekonečné
zbabělcům slzy tečou, já kopu za statečné
v peřinách sebou házím, jak tuším vprostřed snění
té, která nepřichází, polštářků zašustění
A ona dráždí bohy... nebo: Té, která dráždí bohy...
- no, jsou to jen takové rychlé krkolomné návrhy, vím, že to zdaleka není vydlážděná cesta (může vadit, že přeměna kotěte v kočku tady není narozdíl od původní verze jasně řečená a taky na výslovnosti by sis tady musel dát záležet atd), ber to jen jako náznak možného směru.
Obdobně s příliš se nabízejícím rýmem kočka / vločka. I když je fakt, že tady by mi asi bylo docela dost líto upustit následně od krásného „tála vždy velmi vkusně“... tzn. za slovo „tála“ by se pak muselo pracně hledat jiné... a to už možná ani nestojí za to, nevím. Ono je tam vlastně těch čekaných rýmů ještě víc (třeba stíny / džíny atp.), ale většinou je to spojeno s něčím jedinečným, čeho by bylo asi opravdu škoda se vzdávat.
A ještě mě napadlo do posledního refrénu třeba občas variantě dosadit: ...a tak tu s jinou ženou předstírám kočkování...
Doufám, že i přes moje (neoprávněné!) sklony k poučování bylo poznat, že se mi ten text líbí, nemám nic proti banálním příběhům a dokonce ani to mňoukání mi tady nevadí.
Lada
a připomíná mi v něčem místy Plíhalův styl psaní; což není v žádném případě míněno jako obvinění z krádeže, ale jako poklona. Možná bych se jen na tvém místě vzdala rýmu po očku / mladou kočku, který – není-li to záměr – mi ani rytmicky nesedí. Co třeba nějak:
Noci se někdy vlečou, bývají nekonečné
zbabělcům slzy tečou, já kopu za statečné
v peřinách sebou házím, jak tuším vprostřed snění
té, která nepřichází, polštářků zašustění
A ona dráždí bohy... nebo: Té, která dráždí bohy...
- no, jsou to jen takové rychlé krkolomné návrhy, vím, že to zdaleka není vydlážděná cesta (může vadit, že přeměna kotěte v kočku tady není narozdíl od původní verze jasně řečená a taky na výslovnosti by sis tady musel dát záležet atd), ber to jen jako náznak možného směru.
Obdobně s příliš se nabízejícím rýmem kočka / vločka. I když je fakt, že tady by mi asi bylo docela dost líto upustit následně od krásného „tála vždy velmi vkusně“... tzn. za slovo „tála“ by se pak muselo pracně hledat jiné... a to už možná ani nestojí za to, nevím. Ono je tam vlastně těch čekaných rýmů ještě víc (třeba stíny / džíny atp.), ale většinou je to spojeno s něčím jedinečným, čeho by bylo asi opravdu škoda se vzdávat.
A ještě mě napadlo do posledního refrénu třeba občas variantě dosadit: ...a tak tu s jinou ženou předstírám kočkování...
Doufám, že i přes moje (neoprávněné!) sklony k poučování bylo poznat, že se mi ten text líbí, nemám nic proti banálním příběhům a dokonce ani to mňoukání mi tady nevadí.
Lada
-
Kuba Horák
- Příspěvky: 1903
- Registrován: 12. 12. 2003, 20:54
- Bydliště: Na výsluní 1362, Nový Bor, 473 01
...
Myslím si, že napsat "banální" text je právě nejtěžší a nezdá se mi, že by tam opravdu nebyla ani špetka filosofování. Napsat srozumitelný text na příběh a cosi do něj vložit, to je kumšt. Poslední dobou pořádně poslochám Dobeše a tam je to podobné. A ještě mě napadá, že jestliže jsem u tvých několika posledních textů musel ocenit množství nápadů v skoro každém řádku, tady jsem zase zaregistroval více "citu", co z toho sálá jako z celku. I když je technicky a nápadově nejbohatší třeba "Sado-maso", nepohne to se mnou tak jako tento text nebo Marie...Doufám, že tě nerozlobilo, že to píšu až sem. Některé věci mi docházejí s odstupem a alespoň je vidět, že to čtu často. K
-
Návštěvník
Ladě:
Ahoj. Jestli na tebe text působí mile a přítulně, mám splněno. Jak už to znáš, rozhodoval jsem se po dokončení mezi použít nebo vyhodit, protože výsledek mě samotného až tak nepřesvědčil. Nakonec jsem ho nevyhodil asi jen ze sentimentu. Přece jenom zachycuje část mého života.
A jestli se mi na této písničce vůbec něco líbí, pak je to možná upřímnost a jednoduchost až naivita (i v rýmech), kterou já z toho cítím (sám pro sebe).
Jiná věc je rým … po očku x kočku... Tam jsi mě přecenila. Žádný záměr opodstatňující rytmický nedostatek jsem neměl. Prostě chyba. Na svou obhajobu uvedu, že jsem tě už dřív varoval, že se vrátím zpět ke klopýtání a skřípání. A tak tedy klopýtám a skřípu.
K tvé verzi-
Noci se někdy vlečou, bývají nekonečné
zbabělcům slzy tečou, já kopu za statečné
v peřinách sebou házím, jak tuším vprostřed snění
té, která nepřichází, polštářků zašustění
Je to hezké a také to zapadá do celku. Určitě bych tuto část rád podle momentálního rozpoložení s původní verzí střídal, přestože se mi zdá ve srovnání se zbytkem textu mnohem umělečtější a komplikovanější.
Co se týká řádku …. a tak tu s jinou ženou předstírám kočkování … tam bych raději zůstal u milování.
Musím říct, že tvoje „poučování“ se mi líbilo a vždycky mě zase potěší, když svoje názory na moje pokusy vyjádříš.
Díky.
Kuba:
Ahoj. Prosím tě, nech toho. Nemám sebemenší důvod k tomu, abych se zlobil. Vždyť už jen to, že si někdo udělá čas na přečtení textů mých písniček sporné úrovně a pak na úkor svých dalších zálib a koníčků na ně odpovídá, je pro mě výhra. A tak bych vám všem měl já vystavit diplom nebo čestné uznání za to, že se mnou trávíte volný čas.
Díky moc za to.
Ahoj. Jestli na tebe text působí mile a přítulně, mám splněno. Jak už to znáš, rozhodoval jsem se po dokončení mezi použít nebo vyhodit, protože výsledek mě samotného až tak nepřesvědčil. Nakonec jsem ho nevyhodil asi jen ze sentimentu. Přece jenom zachycuje část mého života.
A jestli se mi na této písničce vůbec něco líbí, pak je to možná upřímnost a jednoduchost až naivita (i v rýmech), kterou já z toho cítím (sám pro sebe).
Jiná věc je rým … po očku x kočku... Tam jsi mě přecenila. Žádný záměr opodstatňující rytmický nedostatek jsem neměl. Prostě chyba. Na svou obhajobu uvedu, že jsem tě už dřív varoval, že se vrátím zpět ke klopýtání a skřípání. A tak tedy klopýtám a skřípu.
K tvé verzi-
Noci se někdy vlečou, bývají nekonečné
zbabělcům slzy tečou, já kopu za statečné
v peřinách sebou házím, jak tuším vprostřed snění
té, která nepřichází, polštářků zašustění
Je to hezké a také to zapadá do celku. Určitě bych tuto část rád podle momentálního rozpoložení s původní verzí střídal, přestože se mi zdá ve srovnání se zbytkem textu mnohem umělečtější a komplikovanější.
Co se týká řádku …. a tak tu s jinou ženou předstírám kočkování … tam bych raději zůstal u milování.
Musím říct, že tvoje „poučování“ se mi líbilo a vždycky mě zase potěší, když svoje názory na moje pokusy vyjádříš.
Díky.
Kuba:
Ahoj. Prosím tě, nech toho. Nemám sebemenší důvod k tomu, abych se zlobil. Vždyť už jen to, že si někdo udělá čas na přečtení textů mých písniček sporné úrovně a pak na úkor svých dalších zálib a koníčků na ně odpovídá, je pro mě výhra. A tak bych vám všem měl já vystavit diplom nebo čestné uznání za to, že se mnou trávíte volný čas.
Díky moc za to.