Přání

[milancholik]

Dneska chci hvězdám snad
vyzradit svá přání,
co trochu tajná jsou
a trochu stejná - vždyť to znáš...
Chci si jen povídat,
a nemít důvod k povídání,
než stromy zezlátnou,
a ty to stejně nepoznáš.

Chci se jen chvíli smát
a chvíli být tvým hříchem,
co zprvu váhá,
a potom stejně zahřeší.
Chce se mi vážně hrát
a probíjet se tichem,
co duši nepomáhá
a nepotěší.

Dneska chci milencům,
co spolu čekaj' na svítání,
dát sílu básníků
povznést se nad nejvyšší mrak;
sílu všem dokázat,
že život stojí za zklamání,
když nic se nedaří
a nebem letí černej pták.

Chci se jen chvíli...

[Kuba Horák]

Už jsem si to četl hodněkrát, tak snad je čas napsat pár vět. První dva řádky jsou takové neutrální, ale vyzdvihnou je dva navazující. Těch, které se mně osobně dost líbí, je tam víc. Jsou to takové nenápadné věci. Vlastně se mi vždycky zdá trošinku slabší začátek sloky a pak už to jede. Myslím si, že je to pěkný text. K

[Jakub Fišer]

Zdá se mi že to tam občas početně na slabiky nevychází, myslel jsem že na tohle jsem specialista já. Líbí se hlavně téma.dokázat, že život stojí za zklamání.
Kuba

[michal k. kosmonaut]

Jako báseň by to bylo samozřejmě slabé, ale jako text to, společně s hezkým projevem a uměřenou kytarou, svou sílu má.