Souboj se zbraněmi

[Radek]

Jasný záblesk - zase střílíš,
nech mě přežít aspoň chvíli.
Malou chvíli - velkou válku,
potom sám dám hlavu k špalku,
klidně sám si najdu katy,
nech mě přežít do výplaty,
jenom oslavím tu chvíli -
- to že žijem, že jsme žili.

Jenom týden na svobodě,
nenechám nic na náhodě,
stihnu všechno, co jsem zaspal,
žádný malér, ani naschvál.
Těch moc není, sám to vidíš,
já se snažil, ne však příliš,
jenom nech spoušť na pokoji,
dej mi týden já se bojím.

Jasný záblesk, z hlavně šlehá plamen,
nemám zdání, kde je bůh a co je ámen,
Teď si myslíš, nemá šanci ujít trestu,
má to malou chybu - já mám neprůstřelnou vestu.

Jasný záblesk a já střílím,
nenechám ti ani chvíli,
vidíš, jak se karty mění,
chvíle před chvílí už není.
Jenom silným přeje štěstí,
žádné čtyřlístky a pěsti.
Zaváhal jsi - to jde hravě,
teď tu ležíš s dírou v hlavě.

[Kuba Horák]

Ahoj Ráďo. Text se mi zdá dobrý. Jen jsem si říkal, že to celou dobu ve mně evokuje jakési milostné pozadí nebo prostě metaforu vztahu a potom mě z toho poslední dva verše trochu vyvedou. V některých řádcích jsou pěkné nápady. To jsi nemusel čekat tak dlouho, když píšeš takhle:) Zdravím do Olomouce. Kuba

[Radek]

5. a 6. řádek druhé sloky mi tam nějak nesedí a vždycky, když nad tím začnu přemýšlet zapletu se úplně do něčeho jinýcho a nějak mi to nejde dodělat, tak třeba někoho něco napadne.

[Zeno Václavík]

Nevíš si rady, Ráďo? Použij slovo caramba! Profíci to (prý) taky tak dělají...