Tak dlouho jsem se džbánem chodila
až voda v studánce nezbyla
Tak dlouho jsem do lesa volala
všechna slova se v tom lese ztratila
Tak dlouho jsem muzikou platila
hůl nade mnou, chleba jsem lámala
Tak dlouho jsem písničku zpívala
všechna slova mi na ústech zůstala
Tak dlouho jsem po horách hledala
až jsem to neštěstí potkala
Jak dlouho jsem kvítí kropila
že na nebi slunce dvě svítila?
Přesloví
Ahoj Lado. Z tohoto tvého textu se cítím trochu zaskočený, protože je zcela jiný než ostatní, které jsem od tebe četl. Zvolila jsi velmi zajímavý název, který není z mého pohledu jednoduché rozkódovat a zatímco mi navodil atmosféru něčeho tajemného, jedinečného a zvláštního, v dalších řádcích jsi zůstala naprosto konkrétní a netajemná. Trochu mi celý text připadá jako folklórní záležitost nebo pokus o lidovou píseň a po textové stránce dík některým výrazům na mě působí poněkud archicky (chleba lámala, kvítí kropila, neštěstí potkala).
Nestejné počty slabik ve 2., 3., a 4. řádcích každé sloky mi nevadí. Jako celek vlastní atmosféru celá písnička má.
Jsem zvědavý, na pohnutky, které tě vedly k cestě tímto směrem.
Měj se.
Nestejné počty slabik ve 2., 3., a 4. řádcích každé sloky mi nevadí. Jako celek vlastní atmosféru celá písnička má.
Jsem zvědavý, na pohnutky, které tě vedly k cestě tímto směrem.
Měj se.
hub in
Ahoj a díky za názory.
Souhlasím s tím, že je tento text jiný než starší věci, především asi v tom, že se mě v ničem zase tak moc konkrétně netýká, je to spíš jen taková hra nebo ještě lépe říkanka.
Název neměl působit tajemně, jde o zkomoleninu a zkratku vyjadřující něco jako „překroucená přísloví“ a v textu nejde opravdu o moc víc než o hru s různými příslovími, úslovími a pořekadly, proto ten folklórní dojem, kterému se nebráním, naopak je ještě podpořen jednoduchou stavbou textu s opakováním nápěvu (která zase ale ten text odsoudila k takové, no, odrhovačkovité melodii…).
K Hub-inovým výtkám se budu vymlouvat následujícím způsobem: při daném způsobu zpracování jsem si nemohla nechat příliš volnou ruku, co se volby výrazů týče, protože jsem většinou musela vyjít z těch, která se v daných úslovích používají (včetně archaicky působících) a zbytek tomu přizpůsobit, abych to nenarušila nějakými moderními slovy (ale i to by možná šlo, jen by to už byl úplně jiný text). Takto mi to připadá celistvé, i v tom smyslu, že tam není nic, co by s nějakým úslovím nesouviselo. Že je to dostatečně konkrétní a netajemné, to vychází z obdobných základů. Nevím co říct k tomu, proč jsem se vydala na toto scestí…, docela mě to bavilo. I když je teda fakt, že jsem se na nějaký čas zasekla u začátku druhé sloky, který se mi v původní verzi nelíbil a nechtělo se mi moc trápit s předěláváním, pak jsem to ale překousla a nějak jsem to dopsala (také lehce inspirována Kubovým nadhozením jednoho z pořekadel… …tímto děkuji).
To, co zpochybňuje Karel, má svůj význam, nejsou to jen náhodně poskládaná slova. Je mi už ale nějak zatěžko pouštět se tady do vysvětlování… musela bych to popisovat spoustou složitých vět a souvětí, do kterých bych se beztak zase beznadějně zamotala… a stejně je vždycky nejvýstižnější ta zkratka oněch několika slov, ve které je vše obsaženo. Vysvětlovat významy budu odteď už jen pod pohrůžkou vyloučení z dílny...
Mějte se, Lada
Souhlasím s tím, že je tento text jiný než starší věci, především asi v tom, že se mě v ničem zase tak moc konkrétně netýká, je to spíš jen taková hra nebo ještě lépe říkanka.
Název neměl působit tajemně, jde o zkomoleninu a zkratku vyjadřující něco jako „překroucená přísloví“ a v textu nejde opravdu o moc víc než o hru s různými příslovími, úslovími a pořekadly, proto ten folklórní dojem, kterému se nebráním, naopak je ještě podpořen jednoduchou stavbou textu s opakováním nápěvu (která zase ale ten text odsoudila k takové, no, odrhovačkovité melodii…).
K Hub-inovým výtkám se budu vymlouvat následujícím způsobem: při daném způsobu zpracování jsem si nemohla nechat příliš volnou ruku, co se volby výrazů týče, protože jsem většinou musela vyjít z těch, která se v daných úslovích používají (včetně archaicky působících) a zbytek tomu přizpůsobit, abych to nenarušila nějakými moderními slovy (ale i to by možná šlo, jen by to už byl úplně jiný text). Takto mi to připadá celistvé, i v tom smyslu, že tam není nic, co by s nějakým úslovím nesouviselo. Že je to dostatečně konkrétní a netajemné, to vychází z obdobných základů. Nevím co říct k tomu, proč jsem se vydala na toto scestí…, docela mě to bavilo. I když je teda fakt, že jsem se na nějaký čas zasekla u začátku druhé sloky, který se mi v původní verzi nelíbil a nechtělo se mi moc trápit s předěláváním, pak jsem to ale překousla a nějak jsem to dopsala (také lehce inspirována Kubovým nadhozením jednoho z pořekadel… …tímto děkuji).
To, co zpochybňuje Karel, má svůj význam, nejsou to jen náhodně poskládaná slova. Je mi už ale nějak zatěžko pouštět se tady do vysvětlování… musela bych to popisovat spoustou složitých vět a souvětí, do kterých bych se beztak zase beznadějně zamotala… a stejně je vždycky nejvýstižnější ta zkratka oněch několika slov, ve které je vše obsaženo. Vysvětlovat významy budu odteď už jen pod pohrůžkou vyloučení z dílny...
Mějte se, Lada
-
Denny
- Příspěvky: 381
- Registrován: 25. 3. 2004, 08:53
- antispam: Ne
- Bydliště: Země, třetí planeta od Slunce
- Kontaktovat uživatele:
Ahoj má oblíbená autorko,
ještě jsem si nepřečetl reakce, aby ta moje byla zcela panenská a neovlivněná a říkám ti tohle: já v tom čtu okamžitě úplal
(Když kropíš dlouho kvítí, předpokládá se, žeo neděláš za deště, ale za slunečného počasí a když pak vidíš ty slunce dvě...) Moc se mě líbí, že někdo chodí po horách tak dlouho, až potká neštěstí a celkově stavba - tak dlouho něco, až něco (stojí jednonohý člověk s berlema u nádrže s krokodýlama a jednou berlí do krokodýla šťouchá. "Vám to posledně nestačilo?" říká mu zřízenec), což mě ale narušuje použití slovíčka "jak" namísto "tak" a občasná asence "až" v sudých řádcích (předpokládám kvůli taktu). A teď si jdu přečíst reakce
Aha Dvě slunce bych si dokázal taky vyložit, že jsi kropila do zblbnutí, tedy celé dva dny
ještě jsem si nepřečetl reakce, aby ta moje byla zcela panenská a neovlivněná a říkám ti tohle: já v tom čtu okamžitě úplal
(Když kropíš dlouho kvítí, předpokládá se, žeo neděláš za deště, ale za slunečného počasí a když pak vidíš ty slunce dvě...) Moc se mě líbí, že někdo chodí po horách tak dlouho, až potká neštěstí a celkově stavba - tak dlouho něco, až něco (stojí jednonohý člověk s berlema u nádrže s krokodýlama a jednou berlí do krokodýla šťouchá. "Vám to posledně nestačilo?" říká mu zřízenec), což mě ale narušuje použití slovíčka "jak" namísto "tak" a občasná asence "až" v sudých řádcích (předpokládám kvůli taktu). A teď si jdu přečíst reakce Aha
Dvě slunce bych si dokázal taky vyložit, že jsi kropila do zblbnutí, tedy celé dva dny