text byl již zhudebněn Iris Vaňkovou (Zhasni)
Dopíjím odpolední čaj
Půlnoc mi sčítá kruhy pod očima
Měsíc už v bílé obul kraj
To že mu nejdou
To není jeho vina
Tma barví chodby v emauzích
V krabce jen prach a dvojka balených svic
Zkouším si zkulturnit svůj hřích
Když kouře song loučí se s dvojčaty plic
Prolétnu svědomí
Tak abych dobrým se zdál
Za branou Sodomy
Stejně se nová staví
Ach Bože můj Bože
Růžová skla si mi vzal
Jsme spolu na nože
A přec ti přeju zdraví
Chytám se nití ze svých dek
Tak jako stébel zpitých vlnkami vod
Znají mou radost splín i vztek
Znají můj ráj i pekla poslední schod
Po stropech fotky prošlých let
Minulý snář minulých seznámení
Podivný divadelní svět
V něm ty a já
Volní i polapení
Prolétnu svědomí….
V mosteckých emauzích
-
- Příspěvky: 1903
- Registrován: 12. 12. 2003, 20:54
- Bydliště: Na výsluní 1362, Nový Bor, 473 01
V mosteckých emauzích
Naposledy upravil(a) Kuba Horák dne 30. 10. 2005, 15:31, celkem upraveno 1 x.
-
- Příspěvky: 30
- Registrován: 4. 4. 2005, 21:23
- Kontaktovat uživatele:
-
- Příspěvky: 1903
- Registrován: 12. 12. 2003, 20:54
- Bydliště: Na výsluní 1362, Nový Bor, 473 01
re
Zdravím jednoho z nejlepších moderátorů v širém okolí (doufám, že si to někam zapíšeš a vyjdeš z této chvály v sobotu v podvečer). Nejraděj bych byl, kdyby tento text zpíval nějaký postarší šansoniér, ale zatím to vypadá jinak. Je to cca 2 roky staré...Masochista jsem samozřejmě nadále. P.S. Buckhingham, Buckhingham...a co takhle žilovský kostelík? No, kdo tam bude první?
Ahoj Kubo.
Já myslím, že je tam spousta povedených věcí. Líbí se mi třeba, jak se čas vleče do té míry, že se odpolední čaj pije až do půlnoci... – to mi přesně zapadá do toho, o čem píšeš... Konec první sloky ale, přiznám se, moc nechápu... Ve druhé sloce se mi zdají příliš tvrdá slova „krabka“ a „zkulturnit“, naopak „dvojka balených svic“ mi tam sedí (pravda ale je, že navázanost na rým „s dvojčaty plic“ mi přijde trochu násilná). Taky se mi líbí obrat, kdy si někdo sahá do svědomí, ale jen natolik, aby se zdál dobrým... – zase mi to připadne naprosto příznačné pro situaci, kterou popisuješ. Za branou Sodomy stejně se nová staví – opět trefné, navíc obrat jak od Křesťana... Dostávám se ke dvěma slovům, která jediná bych na tvém místě pro jejich lacinost určitě vyměnila: „růžová skla“... Zenova poznámka o těžké výslovnosti „a přec ti přeju...“ docela sedí (ale je to škoda, že?... ř je tak zvukomalebná hláska...). V další sloce se mi líbí to přirovnání nití z dek ke stéblům, kterých se chytá... (tady si ale myslím, že to možná stačilo jen nadhodit v první větě - tak jak to tam máš - a už nedovysvětlovat ve větě následující, ten příměr by asi sám automaticky vytanul). Hned od začátku mě stejně ale nejvíc dostal konec – ty a já, volní i polapení... – vidím v něm krásnou a jednoduchou možnost dvou výkladů a dosud jsem si sama ještě nevybrala, který by se mi líbil víc...
Pěkné je, žes nekonkrétní příběh zasadil do konkrétních reálií (zajímal by mě zdroj inspirace – byl jsi tam někdy?).
A: přestože je to napsané v ich-formě, mám z toho na většině míst spíš pocit nezúčastněného vyprávění (což je myšleno jako klad: neodsuzuješ, ale neupadáš ani – snad až na toho Boha a růžová skla - do sebelítostivého patosu), takže jsem si pro sebe zkusila udělat experiment a převést to do podoby: Dopíjí odpolední čaj / půlnoc mu sčítá kruhy pod očima ..... atd – docela jednoduše to šlo a třeba z mého pohledu (jelikož doufám, že nepíšeš o sobě...) by to bylo možná ještě výstižnější..., ale to už ti sem nadhazuji jen tak pro zajímavost a je to jen drobnost (a krom toho, konec je rozhodně hezčí v původním provedení).
No, nějak jsem se rozepsala..., holt neumím chválit stručně.
Měj se hezky, Lada
Já myslím, že je tam spousta povedených věcí. Líbí se mi třeba, jak se čas vleče do té míry, že se odpolední čaj pije až do půlnoci... – to mi přesně zapadá do toho, o čem píšeš... Konec první sloky ale, přiznám se, moc nechápu... Ve druhé sloce se mi zdají příliš tvrdá slova „krabka“ a „zkulturnit“, naopak „dvojka balených svic“ mi tam sedí (pravda ale je, že navázanost na rým „s dvojčaty plic“ mi přijde trochu násilná). Taky se mi líbí obrat, kdy si někdo sahá do svědomí, ale jen natolik, aby se zdál dobrým... – zase mi to připadne naprosto příznačné pro situaci, kterou popisuješ. Za branou Sodomy stejně se nová staví – opět trefné, navíc obrat jak od Křesťana... Dostávám se ke dvěma slovům, která jediná bych na tvém místě pro jejich lacinost určitě vyměnila: „růžová skla“... Zenova poznámka o těžké výslovnosti „a přec ti přeju...“ docela sedí (ale je to škoda, že?... ř je tak zvukomalebná hláska...). V další sloce se mi líbí to přirovnání nití z dek ke stéblům, kterých se chytá... (tady si ale myslím, že to možná stačilo jen nadhodit v první větě - tak jak to tam máš - a už nedovysvětlovat ve větě následující, ten příměr by asi sám automaticky vytanul). Hned od začátku mě stejně ale nejvíc dostal konec – ty a já, volní i polapení... – vidím v něm krásnou a jednoduchou možnost dvou výkladů a dosud jsem si sama ještě nevybrala, který by se mi líbil víc...
Pěkné je, žes nekonkrétní příběh zasadil do konkrétních reálií (zajímal by mě zdroj inspirace – byl jsi tam někdy?).
A: přestože je to napsané v ich-formě, mám z toho na většině míst spíš pocit nezúčastněného vyprávění (což je myšleno jako klad: neodsuzuješ, ale neupadáš ani – snad až na toho Boha a růžová skla - do sebelítostivého patosu), takže jsem si pro sebe zkusila udělat experiment a převést to do podoby: Dopíjí odpolední čaj / půlnoc mu sčítá kruhy pod očima ..... atd – docela jednoduše to šlo a třeba z mého pohledu (jelikož doufám, že nepíšeš o sobě...) by to bylo možná ještě výstižnější..., ale to už ti sem nadhazuji jen tak pro zajímavost a je to jen drobnost (a krom toho, konec je rozhodně hezčí v původním provedení).
No, nějak jsem se rozepsala..., holt neumím chválit stručně.
Měj se hezky, Lada
-
- Příspěvky: 1903
- Registrován: 12. 12. 2003, 20:54
- Bydliště: Na výsluní 1362, Nový Bor, 473 01
re
Díky Lado. Tvé postřehy se dost shodují s mými pocity. (loučí se s dvojčaty plic...) Řekl bych, že úvaha na téma - dopíjí odpoleční čaj, ...není vůbec zcestná, protože je to příběh, a teď se dostávám k té inspiraci, který ve mně jistě vyvolala zkušenost práce s důchodci. Tento text jsem napsal někdy uprostřed civilní služby, kdy jsem přišel domů a v televizi dávali dokument o emauzích v Mostě a já si začal představovat příběh starého muže, který v noci sedí na posteli, občas koukne z okna (to že mu nejdou, to není jeho vina= mostecko je strašně hnusný kraj a záře měsíce to nezmění, i když je sama o sobě krásná) a občas se rozhlídne po stěnách a vzpomíná, bilancuje...Dal jsem tam i něco ze sebe a proto je to jeden z mála textů, které mi nevadí zpívat, protože je pořád cítím. Ještě si ty reakce projdu jednou, ale přiznám se, že i když mám tendenci opravovat, tohle je už moc staré a dal jsem to sem proto, že to teď kazí Vaňkovi svojí hudbou-))) K.
-
- Příspěvky: 134
- Registrován: 10. 2. 2004, 22:27
- Bydliště: Nový Bor,B.Němcové 652
no tak to kurňa konečně vypadlo na povrch, že Zhasni vzniklo jen a jen
proto, abych veřejně prznil Kubovi rádoby inteligentní texty. Jen mě
zaráží, že jsi na to Kubo přišel až teď...
já jenom krátce...a budu se opakovat...a přec ti přeju zdraví...jak bych
to jenom řekl...no...když jsem to četl, chtěl jsem na tebe zavolat svalnaté
ukrajince, ale teď, když si to tak doma večer zpíváme...nějak jsme si na to zvykli...
proto, abych veřejně prznil Kubovi rádoby inteligentní texty. Jen mě
zaráží, že jsi na to Kubo přišel až teď...
já jenom krátce...a budu se opakovat...a přec ti přeju zdraví...jak bych
to jenom řekl...no...když jsem to četl, chtěl jsem na tebe zavolat svalnaté
ukrajince, ale teď, když si to tak doma večer zpíváme...nějak jsme si na to zvykli...
Ahoj, jak to tak vypadá, moc prostoru pro nové postřehy už nezbylo. Všechno podstatné bylo napsáno a tak budu opakovat už napsané. Stejně jako Lada dost dobře nerozumím části ... to, že mu nejdou není jeho vina... Tam bych já potřeboval pro lepší pochopení nějak popostrčit, abych okamžitě věděl, že se tato část vztahuje k těm kruhům pod očima.
Za přehnaně patetickou považuji část "Ach Bože, můj Bože ... a přec ti přeju zdraví."
Ale abych se všemi jenom nesouhlasil, ještě přidám, že dvojka balených svic u mě nevyvolává takové nadšení jako u Lady. Zdá se mi trochu divné spojení hovorové dvojky s velmi knižním tvarem svic, kde si vlastně ani nejsem jistý, jestli je to správný český tvar tohoto slova a zda by tam nemělo být svící (růží).
S ostatními uvedenými pochvalami souhlasím a chtěl bych ti také vyjádřit svůj obdiv za to, že jsi sáhl po tak těžkém tématu.
S pozdravem
Za přehnaně patetickou považuji část "Ach Bože, můj Bože ... a přec ti přeju zdraví."
Ale abych se všemi jenom nesouhlasil, ještě přidám, že dvojka balených svic u mě nevyvolává takové nadšení jako u Lady. Zdá se mi trochu divné spojení hovorové dvojky s velmi knižním tvarem svic, kde si vlastně ani nejsem jistý, jestli je to správný český tvar tohoto slova a zda by tam nemělo být svící (růží).
S ostatními uvedenými pochvalami souhlasím a chtěl bych ti také vyjádřit svůj obdiv za to, že jsi sáhl po tak těžkém tématu.
S pozdravem
hub in