Život tekl jako med,
jako velmi klidná řeka,
měl svůj jasně daný střed
tím‘s byl ty - můj Řím, má Mekka.
Já jsem byla středem tvým
ještě mnohem, mnohem déle,
proto bolí, když teď vím,
že strunou jsem na jiném těle.
Ty jsi byl má viola
z rukou barokního mistra,
kterou hlas můj přivolá,
já si byla jisto jistá,
že můžu tím čím jsem být,
že jsem strunou tvého těla,
že chci tebou navždy znít,
že jen s tebou budu celá.
Ref:
A pak dvakrát sedm dnů
vtrhlo jako velká voda,
než - li hladině blíž dnu
čekám že se všechno poddá.
Povodeň však strhává,
strhává a můj svět boří,
jsi má, lásko, mlhavá
jsi jen opar na mém moři
Cítím, že se blíží den
stvořený k lámání chleba,
uvnitř spálená jak len,
přesto kolem očí bledá.
Čekám až můj vnitřní hlas
provede mne nocí temnou,
pokud shořím jako klas
kéž mne tvoje ruce semnou
Ref:
Proč jen dvakrát sedm dnů
Vtrhlo jako velká voda
Než - li hladině blíž dnu
Čekám, že se všechno poddá
Povodeň však strhává,
Strhává a můj svět boří
Jsi má, lásko, mlhavá
Jsi jen opar na mém moři
