Něco ve mně zlomilo se
Něco ve mně zlomilo se
Něco ve mně zlomilo se …
nebyla to kost, něco ve mně zlomilo se.
Čáru za minulost.
Někdy mám pocity, jindy méněcennosti,
jindy vidím hindy.
Říkáš, že jsem ukecanej fajn, ale už asi nebudu jinej,
jenže já mám keine Bruder und Schwester
a tak si ticha užiju mnogo.
A taky mě štve, že všichni malí kluci v tramvaji
o počítačových hrách si mezi sebou říkají,
…samý vraždil jsem a budu vraždit…
…samý vraždil jsem a budu vraždit…
A pak mě jedno blbý auto málem,
prohnalo rychlostí světla kanálem.
Nechci se vraždit chci si radši sebe sama vážit.
R: Něco ve mně zlomilo se …
nebyla to kost, něco ve mně zlomilo se.
Čáru za minulost.
Někdy mám pocity, jindy méněcennosti,
jindy vidím hindy.
Nejsem Plíhal ani svatý jako kněz,
nekouřím Startky a nečtu MF Dnes.
P. S. : A slunce vidím tak jedenkrát za den,
vždycky vloudí se ke mně odněkud zadem.
Vždy na čtvrtou dobu, přichystán odcházím, vracím se domů,
ale stejně mám takový nekontrolovatelný pocit, že…
R: Něco ve mně zlomilo se …
nebyla to kost, něco ve mně zlomilo se,
čáru za minulost.
Někdy mám pocity, jindy méněcennosti,
jindy vidím hindy.
nebyla to kost, něco ve mně zlomilo se.
Čáru za minulost.
Někdy mám pocity, jindy méněcennosti,
jindy vidím hindy.
Říkáš, že jsem ukecanej fajn, ale už asi nebudu jinej,
jenže já mám keine Bruder und Schwester
a tak si ticha užiju mnogo.
A taky mě štve, že všichni malí kluci v tramvaji
o počítačových hrách si mezi sebou říkají,
…samý vraždil jsem a budu vraždit…
…samý vraždil jsem a budu vraždit…
A pak mě jedno blbý auto málem,
prohnalo rychlostí světla kanálem.
Nechci se vraždit chci si radši sebe sama vážit.
R: Něco ve mně zlomilo se …
nebyla to kost, něco ve mně zlomilo se.
Čáru za minulost.
Někdy mám pocity, jindy méněcennosti,
jindy vidím hindy.
Nejsem Plíhal ani svatý jako kněz,
nekouřím Startky a nečtu MF Dnes.
P. S. : A slunce vidím tak jedenkrát za den,
vždycky vloudí se ke mně odněkud zadem.
Vždy na čtvrtou dobu, přichystán odcházím, vracím se domů,
ale stejně mám takový nekontrolovatelný pocit, že…
R: Něco ve mně zlomilo se …
nebyla to kost, něco ve mně zlomilo se,
čáru za minulost.
Někdy mám pocity, jindy méněcennosti,
jindy vidím hindy.
-
- Příspěvky: 1903
- Registrován: 12. 12. 2003, 20:54
- Bydliště: Na výsluní 1362, Nový Bor, 473 01
re:
Zdar Kosmo, mně se ta písnička člověče taky tak nějak líbí. Občas jsem se přistihl, že jsem si to při procházení parkem i zpíval. Ruší mi to věta: Nechci se vraždit, chci si radši sebe sama vážit. To mi přijde trochu lacině moralizující.
Ahoj Michale,
jsem rád, že tvoje autorské odmlčení skončilo. Zůstalo tu totiž na delší dobu prázdné místo po osobitém, originálním, zvláštním a nestandardním způsobu psaní, který se vymyká tradičním schématům a představám o písňovém textu. Líbí se mi tvrdohlavost s jakou si stojíš za svým, přestože ti musí být jasné, že tudy cesta k masové popularitě určitě nevede.
Netvrdím sice, že jsem byl odvázaný ze všeho, co jsi v dílně zveřejnil, protože některé věci mě oslovily víc, některé méně a některé prošly úplně mimo mě (Yellow), ale myslím, že tak je to normální. V každém případě mám ale slabost pro to, co děláš, přestože sám se snažím psát úplně jinak. Tím vším jsem vlastně chtěl říct jen: Vítej zpátky!
K dnešnímu textu:
"Něco ve mně zlomilo se ... nebyla to kost" je, podle mého názoru, výborný nápad, který dává autorovi spoustu prostoru a možností. Asi sám čekáš na reakce na zařazení němčiny a ruštiny do textu. Pokud jsi je použil z uměleckých důvodů, pak tomu nerozumím, ale jestli jsou tam proto, aby provokovaly, tak sedí. Možná ještě jako lepší fór by to vyznělo ve švédštině a mongolštině.
Jinak mi vadí už jen auto, které tě rychlostí světla prohnalo kanálem. Nevím proč, ale nějak mi do celku nezapadá.
Spěchám a tak končím.
Měj se
jsem rád, že tvoje autorské odmlčení skončilo. Zůstalo tu totiž na delší dobu prázdné místo po osobitém, originálním, zvláštním a nestandardním způsobu psaní, který se vymyká tradičním schématům a představám o písňovém textu. Líbí se mi tvrdohlavost s jakou si stojíš za svým, přestože ti musí být jasné, že tudy cesta k masové popularitě určitě nevede.
Netvrdím sice, že jsem byl odvázaný ze všeho, co jsi v dílně zveřejnil, protože některé věci mě oslovily víc, některé méně a některé prošly úplně mimo mě (Yellow), ale myslím, že tak je to normální. V každém případě mám ale slabost pro to, co děláš, přestože sám se snažím psát úplně jinak. Tím vším jsem vlastně chtěl říct jen: Vítej zpátky!
K dnešnímu textu:
"Něco ve mně zlomilo se ... nebyla to kost" je, podle mého názoru, výborný nápad, který dává autorovi spoustu prostoru a možností. Asi sám čekáš na reakce na zařazení němčiny a ruštiny do textu. Pokud jsi je použil z uměleckých důvodů, pak tomu nerozumím, ale jestli jsou tam proto, aby provokovaly, tak sedí. Možná ještě jako lepší fór by to vyznělo ve švédštině a mongolštině.
Jinak mi vadí už jen auto, které tě rychlostí světla prohnalo kanálem. Nevím proč, ale nějak mi do celku nezapadá.
Spěchám a tak končím.
Měj se
- Denny
- Příspěvky: 381
- Registrován: 25. 3. 2004, 08:53
- antispam: Ne
- Bydliště: Země, třetí planeta od Slunce
- Kontaktovat uživatele:
Ahoj kosmická otevřená zlomenino,
já si teda taky přisadím k tomu vážení si sebe sama - hele, když si někdy pustím rádio Karolína, to je tady u nás v Plzni country rádio, dost často tam v takových případech zrovna trefím "jakoby českou country". Když pominu hudbu, tak se v textech vyskytuje hromada klišé a laciných moralit. Abych uvedl nějakej příklad, tak třeba "dělal, co dělat se má" (co jako se "má" dělat? Kde je ten manuál, kterej asi všichni kromě mě maj doma schovanej a po nocích ho studujou?).
Nebo když jsem ještě jezdil an potlachy a hráli se tam pecky typu "Z celý Jižní eskadróóóny" - spousta lidí si vždycky stoupla a sejmula klobou a přitiskla ho hrdě na hruď. A mě to přišlo pitomý.
Ten "kontroverzní" verš "Chci si sebe sama vážit" - člověče, kdo by nechtěl? Ale na mě to působí stejně pitomě, jako ta eskadróóóna, protože to je řečený děsivě vážně a poučně, jako že "chci dělat, co dělat se má" a jsem zase u toho imaginárního manuálu. Navíc vražDIT a váŽIT se úplně ideálně nerýmuje, ale to by šlo asi pominout vzhledem k tomu, že už jsem tu písničku dvakrát slyšel na jevišti a v řadě dalších vyjímek to zanikne, navíc to myslím utáhneš fakt pěkným zpěvem (poznámka Honzy Žambocha, že zpíváš jako Kalousek - ZOO, Šakalí léta, dneska obrážení večírků - je pochvala a já s ní souhlasím).
Možná je ta vážnost právě ten kámen úrazu, kdyby to znělo celý trochu s nadhledem, jako "je to takhle a takhle, a já to tady celkem pěkně opisuju, domyslete si to sami", bylo by to lepší.
Jinak tu melodii si občas, potvoru vroukám, když jedu na kole a nemůžu a nemůžu se jí zbavit
Souhlasím s anonymním vnitřním Direct Connectem (Hub-In), že je obdivuhodná tvoje vytrvalost ve vyšlapávání vlastní cesty. Jenom si nejsem jistej, jestli je to ten správnej směr - ale kdo ví, co je to správnej směr, třeba se jednou budu brutálně divit a připadat si jako pitomec, že jsem kdysi o Zlatým slavíkovi roku 2052, Michalovi K. Kosmonautovi napsal takovouhle hovadinu. To jsem jenom právě vytvořil další imaginární manuáíl, kde se píše, "co se dělat má".
Nakonec ještě podotýkám, že v sobotu odjíždím na měsíc cestovat po Evropě, takže nebudu moci reagovat, ale pak se vrátím...
já si teda taky přisadím k tomu vážení si sebe sama - hele, když si někdy pustím rádio Karolína, to je tady u nás v Plzni country rádio, dost často tam v takových případech zrovna trefím "jakoby českou country". Když pominu hudbu, tak se v textech vyskytuje hromada klišé a laciných moralit. Abych uvedl nějakej příklad, tak třeba "dělal, co dělat se má" (co jako se "má" dělat? Kde je ten manuál, kterej asi všichni kromě mě maj doma schovanej a po nocích ho studujou?).
Nebo když jsem ještě jezdil an potlachy a hráli se tam pecky typu "Z celý Jižní eskadróóóny" - spousta lidí si vždycky stoupla a sejmula klobou a přitiskla ho hrdě na hruď. A mě to přišlo pitomý.
Ten "kontroverzní" verš "Chci si sebe sama vážit" - člověče, kdo by nechtěl? Ale na mě to působí stejně pitomě, jako ta eskadróóóna, protože to je řečený děsivě vážně a poučně, jako že "chci dělat, co dělat se má" a jsem zase u toho imaginárního manuálu. Navíc vražDIT a váŽIT se úplně ideálně nerýmuje, ale to by šlo asi pominout vzhledem k tomu, že už jsem tu písničku dvakrát slyšel na jevišti a v řadě dalších vyjímek to zanikne, navíc to myslím utáhneš fakt pěkným zpěvem (poznámka Honzy Žambocha, že zpíváš jako Kalousek - ZOO, Šakalí léta, dneska obrážení večírků - je pochvala a já s ní souhlasím).
Možná je ta vážnost právě ten kámen úrazu, kdyby to znělo celý trochu s nadhledem, jako "je to takhle a takhle, a já to tady celkem pěkně opisuju, domyslete si to sami", bylo by to lepší.
Jinak tu melodii si občas, potvoru vroukám, když jedu na kole a nemůžu a nemůžu se jí zbavit
Souhlasím s anonymním vnitřním Direct Connectem (Hub-In), že je obdivuhodná tvoje vytrvalost ve vyšlapávání vlastní cesty. Jenom si nejsem jistej, jestli je to ten správnej směr - ale kdo ví, co je to správnej směr, třeba se jednou budu brutálně divit a připadat si jako pitomec, že jsem kdysi o Zlatým slavíkovi roku 2052, Michalovi K. Kosmonautovi napsal takovouhle hovadinu. To jsem jenom právě vytvořil další imaginární manuáíl, kde se píše, "co se dělat má".
Nakonec ještě podotýkám, že v sobotu odjíždím na měsíc cestovat po Evropě, takže nebudu moci reagovat, ale pak se vrátím...
co já vím...
Možna komentáře k tomu to příspěvku je "out of mísa", ale už jsem to sem dal...
Lennonův vrah: Nic mě nemohlo zastavit
http://www.novinky.cz/koktejl/69940-len ... tavit.html
Touhu zabít Johna Lennona, od jehož smrti za necelé tři týdny uplyne pětadvacet let, nemohl jeho vrah Mark David Chapman zastavit. Říká to v záznamu dokumentu, který v pátek hodlá vysílat televize NBC v pořadu Dateline.
16.11. 2005 13:13
NEW YORK - "Zcela jsem podlehl té síle," uvedl Chapman v záznamu. "Bylo to jako ve vlaku, který jede do prázdna a který není možné zastavit," vysvětlil své pohnutky.
Dnes padesátiletý Chapman zabil Lennona 8. prosince 1980 před hudebníkovým domem v New Yorku. Lennon se právě vracel se svou manželkou Yoko Ono z nahrávacího studia. Vrah na svou oběť čekal celou noc. Dočkal se, když Lennon vystupoval z limuzíny.
"Slyšel jsem v hlavě hlas, který mi říkal - udělej to, udělej to," vypověděl vrah. "Takže když mě míjel, vyndal jsem revolver, namířil na jeho záda a pětkrát jsem stisknul spoušť," popsal tragickou scénu.
Chapmanova touha zabít Lennona se zrodila v jeho bytě na Havaji v den, kdy si prohlížel album Sgt. Pepper's Lonely Heart Club Band. Hned ho zachvátila vlna nenávisti vůči hudebníkovi.
"Byl mužem, který jistým způsobem držel celý svět na provázku. Já chtěl dokázat, že nejsem jeho součástí. Něco se ve mně zlomilo," vysvětlil.
...
k smonaut
...
Lennonův vrah: Nic mě nemohlo zastavit
http://www.novinky.cz/koktejl/69940-len ... tavit.html
Touhu zabít Johna Lennona, od jehož smrti za necelé tři týdny uplyne pětadvacet let, nemohl jeho vrah Mark David Chapman zastavit. Říká to v záznamu dokumentu, který v pátek hodlá vysílat televize NBC v pořadu Dateline.
16.11. 2005 13:13
NEW YORK - "Zcela jsem podlehl té síle," uvedl Chapman v záznamu. "Bylo to jako ve vlaku, který jede do prázdna a který není možné zastavit," vysvětlil své pohnutky.
Dnes padesátiletý Chapman zabil Lennona 8. prosince 1980 před hudebníkovým domem v New Yorku. Lennon se právě vracel se svou manželkou Yoko Ono z nahrávacího studia. Vrah na svou oběť čekal celou noc. Dočkal se, když Lennon vystupoval z limuzíny.
"Slyšel jsem v hlavě hlas, který mi říkal - udělej to, udělej to," vypověděl vrah. "Takže když mě míjel, vyndal jsem revolver, namířil na jeho záda a pětkrát jsem stisknul spoušť," popsal tragickou scénu.
Chapmanova touha zabít Lennona se zrodila v jeho bytě na Havaji v den, kdy si prohlížel album Sgt. Pepper's Lonely Heart Club Band. Hned ho zachvátila vlna nenávisti vůči hudebníkovi.
"Byl mužem, který jistým způsobem držel celý svět na provázku. Já chtěl dokázat, že nejsem jeho součástí. Něco se ve mně zlomilo," vysvětlil.
...
k smonaut
...