Lyrický věk

[jarda]

Jde tichou zemí
pod klenbou ze zlata
půlnoční klinkání
až v tepnách mrazí

Je člověk němý
hladina stojatá
Píseň je hledání
trhliny v hrázi

A co když nejde jenom tak plout
a radost nespoutaná
přichází smíme-li zapomenout
na to jak zvoní hrana?
Přichází smíme-li zapomenout
na to jak zvoní hrana

Jde tichou zemí
překrásná kantáta
blouznivé šeptání
a něžná noc

Je člověk němý
hladina stojatá
Píseň je volání
o pomoc

A co když v božském zpěvu Múzy
poznáme jen křídla sov
a sebe spatříme bez iluzí
nahé ve větru slov?
A sebe spatříme bez iluzí
nahé ve větru slov

[Kuba Horák]

Krásné. Zase mě jednou něco odneslo někam jinam...

[michal k. kosmonaut]

Dobrý. Mně se líbí pasáže o písni:
Je člověk němý
hladina stojatá
Píseň je volání
o pomoc

Tohle mi trochu tu budovanou křehkost narušuje:
A co když v božském zpěvu Múzy
A sebe spatříme bez iluzí
Kýč ani evidentní patos v tom nevidím ... pro mne si obstál Padavane...
Měj se hezky. kosmonaut

[jarda]

1.) Ahoj Kubíku, dík, ale pozor, beru to už vážně:!: - a tak se právě trochu stydím mj. za pár vytáček v Balbínce, ovšem už Ti slibuju jen neutuchající snahu o upřímnost. Koncert byl fakt fajn a překvapil mě, radši si to ale ještě poslechnu... Moc držím palce!!!

2.) Ahoj Michale. No vida, to mám radost, že to ruší, mnou totiž náhle otřásl patetický kýč právě v tom budování křehkosti. Ale tím pro mne nakonec dostal celý text svůj smysl - pravda skromný v porovnání s každým božským zpěvem Múz . Třeba lze z "lyrického věku" vyrůst, a přesto (nebo právě tím) tvořit No už sorry, napadá mne ještě malá variace jako motto: Radši než všechny polibky Múzy, přál bych si vidět se bez iluzí.

Dík, čau a mějte se moc hezky. Jarda