Vzala´s mi všechno, všechno´s mi vzala,
aniž bys nad tím pochybovala,
úplně všechno, všechno´s mi vzala,
aniž bys za to poděkovala.
Sdílenou radost ze společných fotek,
výsadní právo na jemný dotek,
legrační spory s dělenou stravou,
mraky i slunko nad mojí hlavou.
Ref:
Bez světla, bez tepla, bez deště,
chci se tě teď zeptat: Co ještě?
Co ještě měl bych ti věnovat,
abych se s tebou jak dřív
mohl milovat…
Vzala´s mi všechno, všechno´s mi vzala,
spoustu jsi toho naslibovala,
úplně všechno, všechno´s mi vzala,
vše co jsem měl jsi odstěhovala.
Večerní vtipy nad společným ložem,
svíčkovou, talíř, vidličku s nožem
finanční hotovost, tři zlaté křížky,
video, kaktusy i vkladní knížky,
Ref:
Bez cíle, bez vůle, bez chuti,
řekni mi: Co ještě mohu ti?
Co ještě mohu ti darovat,
abys mě mohla jak dřív
zase milovat…
Vzala´s mi všechno, všechno´s mi vzala,
protože jsi to potřebovala.
Rozbité housle, náhradní smyčce,
čajový servis po prababičce,
obrazy, sbírku mých surrealistů,
nábytek, klavír, Maovu bustu,
obsah trezoru a veškeré čtení,
kopací míč, který na nic ti není.
Ref:
Divný je, že nemám ani zlost,
vím, jsi má jediná závislost,
díky níž ubývám na váze,
ty jsi můj crack a má extáze,
ty jsi můj pervitin, kokain i médium,
ty jsi můj heroin, ty jsi mé opium…
Vzala´s mi všechno, všechno´s mi vzala,
je to však méně, než jsi mi dala,
trpím jak zvíře, umírám místy,
ale už měsíc jsem naprosto čistý.
Závislost
dooost dobry...
jen to na me misty pusobi trochu konstruovane, 'aby vyslo do rytmu' - napr. to "TED zbyva" v prvnim refrenu. Vycet drog na konci se mi zdal prebytecnym natahovanim tematu, ovsem pointa "uz mesic jsem cisty" jej myslim dostatecne zduvodnuje :o)
A dost me pobavilo v druhem refrenu "Co ti jeste muzu", protoze me samozrejme napadla klasicka replika - co asi tak muzes cloveku, co ti vsechno vzal a ma te evidentne na salamu, ze... Jeste ze jsi to tam pak vysvetlil :o)
Mas na to uz melodii?
jen to na me misty pusobi trochu konstruovane, 'aby vyslo do rytmu' - napr. to "TED zbyva" v prvnim refrenu. Vycet drog na konci se mi zdal prebytecnym natahovanim tematu, ovsem pointa "uz mesic jsem cisty" jej myslim dostatecne zduvodnuje :o)
A dost me pobavilo v druhem refrenu "Co ti jeste muzu", protoze me samozrejme napadla klasicka replika - co asi tak muzes cloveku, co ti vsechno vzal a ma te evidentne na salamu, ze... Jeste ze jsi to tam pak vysvetlil :o)
Mas na to uz melodii?
Ahoj.
Měl jsem takovou představu, že celý text bude napsaný hovorovým jazykem. Měla to být výpověď závisláka, který nedokáže myslet na nic jiného a kterému se neodbytně pořád vrací jedno a totéž téma. Proto jsem čekal, že spíš budou výhrady k mnohokrát opakované celé části ... vzala´s mi všechno, všechno´s mi vzala... .
Místo, které udáváš - se slovem teď - jsem měl rozepsané několika způsoby např. - ...chtěl bych se tě zeptat: Co ještě... Jenomže všechny byly stejně slabé a tak jsem nakonec vybral tu možnost, která mi přišla nejběžnější (a jak normálně mluvím). Samozřejmě, že to může působit násilně, možná i proto, že za sebou následuje ...tě teď..., což není určitě ideální, ale z toho si těžkou hlavu nedělám.
Na další část o které píšeš ... řekni mi, co ještě mohu ti... jsem pyšný. Tam jsem opravdu chtěl, aby to zapůsobilo, přesně tak, jak jsi to popsala - ale protože jsem nechtěl narušit ten zbytek, odvedl jsem pak děj zase zpátky.
Muziku mám hotovou taky a písničku už cca čtrnáct dnů hraju.
Díky za tvoje postřehy. Příště zkusím něco z čeho by tu vykonstruovanost nebylo tolik cítit.
Měj se.
Měl jsem takovou představu, že celý text bude napsaný hovorovým jazykem. Měla to být výpověď závisláka, který nedokáže myslet na nic jiného a kterému se neodbytně pořád vrací jedno a totéž téma. Proto jsem čekal, že spíš budou výhrady k mnohokrát opakované celé části ... vzala´s mi všechno, všechno´s mi vzala... .
Místo, které udáváš - se slovem teď - jsem měl rozepsané několika způsoby např. - ...chtěl bych se tě zeptat: Co ještě... Jenomže všechny byly stejně slabé a tak jsem nakonec vybral tu možnost, která mi přišla nejběžnější (a jak normálně mluvím). Samozřejmě, že to může působit násilně, možná i proto, že za sebou následuje ...tě teď..., což není určitě ideální, ale z toho si těžkou hlavu nedělám.
Na další část o které píšeš ... řekni mi, co ještě mohu ti... jsem pyšný. Tam jsem opravdu chtěl, aby to zapůsobilo, přesně tak, jak jsi to popsala - ale protože jsem nechtěl narušit ten zbytek, odvedl jsem pak děj zase zpátky.
Muziku mám hotovou taky a písničku už cca čtrnáct dnů hraju.
Díky za tvoje postřehy. Příště zkusím něco z čeho by tu vykonstruovanost nebylo tolik cítit.
Měj se.
hub in
Milý hub ine,
co ještě mohu ti napsat, abych se neustále neopakovala? Jsi pro mě důkazem toho, že není nutné za každou cenu hledat originální témata, že je možné jakékoliv, i banální téma zpracovat tak, že mě znovu baví...
Co se mi líbí, je:
- výsadní právo na jemný dotek
- bez světla, bez tepla, bez deště / chci se tě zeptat: Co ještě? (profláknutý rým deště-ještě jsi, myslím, použil způsobem, který mu znovu dodal neotřelost). Co ještě mohu ti? je taky dobrý...
- smyčce / čajový servis po prababičce
A co se mi líbí moc, je:
- umírám místy / ale už měsíc jsem naprosto čistý...
- kopací míč, který na nic ti není... (tak tohle mě z celého textu dostalo asi nejvíc)
To neustálé opakování vzala‘s mi všechno, všechno’s mi vzala... mi tam nevadí, právě naopak to docela sedí k obrazu zoufalce, co si to bezmocně drmolí furt dokola...
Ale jen chvála by tě určitě nebavila, takže...
V první sloce – pochybovat nad něčím se asi dá, ale nebylo by třeba významově přesnější „ani jsi nad tím nezaváhala“ nebo „ani jsi při tom nezaváhala“?
Druhá sloka mi připadá tak trochu jako vata, nevidím tam žádný výraznější nápad. Přitom není špatná, ale ty umíš napsat určitě i lepší - texty jako Tak co je? nebo Made in Brasil žádnou vatu neobsahují...
Poslední refrén – začátek je takový těžkopádný, když to má působit všechno hovorově, tak co třeba: „co divný je, nemám ani zlost...“
Na závěr dvě zdánlivě i skutečně nesouvisející otázky:
1) kdy napíšeš nějakou pocitovku?
2) kdy mi pošleš to CD, o kterém byla tuhle kdysi dávno řeč? :)
Ahoj, Lada
co ještě mohu ti napsat, abych se neustále neopakovala? Jsi pro mě důkazem toho, že není nutné za každou cenu hledat originální témata, že je možné jakékoliv, i banální téma zpracovat tak, že mě znovu baví...
Co se mi líbí, je:
- výsadní právo na jemný dotek
- bez světla, bez tepla, bez deště / chci se tě zeptat: Co ještě? (profláknutý rým deště-ještě jsi, myslím, použil způsobem, který mu znovu dodal neotřelost). Co ještě mohu ti? je taky dobrý...
- smyčce / čajový servis po prababičce
A co se mi líbí moc, je:
- umírám místy / ale už měsíc jsem naprosto čistý...
- kopací míč, který na nic ti není... (tak tohle mě z celého textu dostalo asi nejvíc)
To neustálé opakování vzala‘s mi všechno, všechno’s mi vzala... mi tam nevadí, právě naopak to docela sedí k obrazu zoufalce, co si to bezmocně drmolí furt dokola...
Ale jen chvála by tě určitě nebavila, takže...
V první sloce – pochybovat nad něčím se asi dá, ale nebylo by třeba významově přesnější „ani jsi nad tím nezaváhala“ nebo „ani jsi při tom nezaváhala“?
Druhá sloka mi připadá tak trochu jako vata, nevidím tam žádný výraznější nápad. Přitom není špatná, ale ty umíš napsat určitě i lepší - texty jako Tak co je? nebo Made in Brasil žádnou vatu neobsahují...
Poslední refrén – začátek je takový těžkopádný, když to má působit všechno hovorově, tak co třeba: „co divný je, nemám ani zlost...“
Na závěr dvě zdánlivě i skutečně nesouvisející otázky:
1) kdy napíšeš nějakou pocitovku?
2) kdy mi pošleš to CD, o kterém byla tuhle kdysi dávno řeč? :)
Ahoj, Lada
Milá Lado,
děkuju za obsáhlé hodnocení. Musím k němu říct, že tuto písničku jsem si napsal tak nějak za trest. Probíral jsem se v dílně texty a narazil jsem na Arnoštovu věc s názvem Veliká voda, která se mi už dřív líbila. S hrůzou jsem ale zjistil, jakým způsobem jsem na ni před časem reagoval. Hanba mě fackovala, když jsem četl ty silácké řeči, jak bych to napsal já, co bych tam všechno vrazil a tak podobně. No a protože jsem byl naštvaný sám na sebe, rozhodl jsem se dokázat si, že to opravdu zvládnu nejen kecama a Arnoštovo téma jsem zkusil volně zpracovat po svém. Nakonec jsem zjistil, že nejsem takový frajer, jak jsem si původně myslel a že z toho všeho, co jsem tak "moudře" vypočítal, se mi nepovedlo skoro nic a že vzniklo něco, co jsem v plánu neměl.
Protože písnička obsahuje hodně (pro mě) osobních věcí (i v té vatové sloce), pokus jsem nakonec nevyhodil a použil. Je to vlastně taková science fiction o tom, co by se ve mně mohlo dít, kdyby se mi někdy v budoucnosti něco takového přihodilo. I když, jak se znám, kdo ví.
Celá písnička mi připadá zbytečně rozvleklá a zdlouhavá - přestože jsem z ní už před zveřejněním vyndal jednu sloku (předposlední), kde jsem se snažil nějak konkretizovat abstineční příznaky. Nakonec jsem ji shrnul do jedné řádky ... trpím jak zvíře, umírám místy... sloky poslední.
Speciálně ti děkuju za upozornění na to, co ti až tak nesedí. To je pro mne opravdu to podstatné a zkusím nad tím podumat. Nechám to chvíli uležet a pak dám vědět.
Na závěr dvě zdánlivě i skutečně nesouvisející odpovědi:
1) Fakt nedokážu odpovědět. Možná ještě dnes a možná nikdy.
2) Vzhledem k výsledku, ke kterém jsem se dopracoval, mám obavy, že
to bude za někdy hodně, hodně dlouho. Nejsem spokojený vůbec s
ničím. Od hudby, přes texty, až po kvalitu zvuku a grafické zpracování.
Nic se nepovedlo. Až budu mít čas, začnu úplně od začátku a pak podle
výsledku uvidíme.
Ještě jednou dík.
Měj se hezky.
děkuju za obsáhlé hodnocení. Musím k němu říct, že tuto písničku jsem si napsal tak nějak za trest. Probíral jsem se v dílně texty a narazil jsem na Arnoštovu věc s názvem Veliká voda, která se mi už dřív líbila. S hrůzou jsem ale zjistil, jakým způsobem jsem na ni před časem reagoval. Hanba mě fackovala, když jsem četl ty silácké řeči, jak bych to napsal já, co bych tam všechno vrazil a tak podobně. No a protože jsem byl naštvaný sám na sebe, rozhodl jsem se dokázat si, že to opravdu zvládnu nejen kecama a Arnoštovo téma jsem zkusil volně zpracovat po svém. Nakonec jsem zjistil, že nejsem takový frajer, jak jsem si původně myslel a že z toho všeho, co jsem tak "moudře" vypočítal, se mi nepovedlo skoro nic a že vzniklo něco, co jsem v plánu neměl.
Protože písnička obsahuje hodně (pro mě) osobních věcí (i v té vatové sloce), pokus jsem nakonec nevyhodil a použil. Je to vlastně taková science fiction o tom, co by se ve mně mohlo dít, kdyby se mi někdy v budoucnosti něco takového přihodilo. I když, jak se znám, kdo ví.
Celá písnička mi připadá zbytečně rozvleklá a zdlouhavá - přestože jsem z ní už před zveřejněním vyndal jednu sloku (předposlední), kde jsem se snažil nějak konkretizovat abstineční příznaky. Nakonec jsem ji shrnul do jedné řádky ... trpím jak zvíře, umírám místy... sloky poslední.
Speciálně ti děkuju za upozornění na to, co ti až tak nesedí. To je pro mne opravdu to podstatné a zkusím nad tím podumat. Nechám to chvíli uležet a pak dám vědět.
Na závěr dvě zdánlivě i skutečně nesouvisející odpovědi:
1) Fakt nedokážu odpovědět. Možná ještě dnes a možná nikdy.
2) Vzhledem k výsledku, ke kterém jsem se dopracoval, mám obavy, že
to bude za někdy hodně, hodně dlouho. Nejsem spokojený vůbec s
ničím. Od hudby, přes texty, až po kvalitu zvuku a grafické zpracování.
Nic se nepovedlo. Až budu mít čas, začnu úplně od začátku a pak podle
výsledku uvidíme.
Ještě jednou dík.
Měj se hezky.
hub in
-
Návštěvník
Ahoj Lado.
Tak jsem seděl nad tvými připomínkami a dopadlo to takhle:
U první sloky ti dávám za pravdu, pochybovat nad něčím není nejšťastnější řešení, pochybuje se spíš o něčem. Z tebou uvedených návrhů mi víc vyhovuje "ani jsi při tom nezaváhala". Jde mi to líp do pusy i do mého způsobu myšlení, než možnost „ani jsi nad tím nezaváhala“ - takže nemáš-li nic proti, použiju.
Se slokou druhou hýbat nebudu. Jak už jsem psal dřív, má pro mě i ta vata v ní svůj smysl a to, že ostatní neosloví, mi nevadí.
V názoru na poslední refrén se lišíme. V obou předcházejích jsem v prvních dvou řádcích volil tříslabičné skupiny:
Bez světla/ bez tepla/bez deště
Bez cíle/ bez vůle/bez chuti
Divný je/ že nemám/ ani zlost
chci se tě/ teď zeptat:/ Co ještě?
řekni mi/ Co ještě /mohu ti?
vím, jsi má/ jediná /závislost
a tvůj nápad „co divný je, nemám ani zlost...“ by mi to rytmicky rozhodil.
Ještě jednou dík za to, že ses mé písničce věnovala.
Měj se.
Tak jsem seděl nad tvými připomínkami a dopadlo to takhle:
U první sloky ti dávám za pravdu, pochybovat nad něčím není nejšťastnější řešení, pochybuje se spíš o něčem. Z tebou uvedených návrhů mi víc vyhovuje "ani jsi při tom nezaváhala". Jde mi to líp do pusy i do mého způsobu myšlení, než možnost „ani jsi nad tím nezaváhala“ - takže nemáš-li nic proti, použiju.
Se slokou druhou hýbat nebudu. Jak už jsem psal dřív, má pro mě i ta vata v ní svůj smysl a to, že ostatní neosloví, mi nevadí.
V názoru na poslední refrén se lišíme. V obou předcházejích jsem v prvních dvou řádcích volil tříslabičné skupiny:
Bez světla/ bez tepla/bez deště
Bez cíle/ bez vůle/bez chuti
Divný je/ že nemám/ ani zlost
chci se tě/ teď zeptat:/ Co ještě?
řekni mi/ Co ještě /mohu ti?
vím, jsi má/ jediná /závislost
a tvůj nápad „co divný je, nemám ani zlost...“ by mi to rytmicky rozhodil.
Ještě jednou dík za to, že ses mé písničce věnovala.
Měj se.
-
Lada H