V desti chvil

[Marthy]

Vzpominky spletene, jak copanky vlasu,
co dlani hladil jsem a mel je tak rad.
Vzpominky vybledle, jak utrzky hlasu
na stesti, na lasku i smutek a plac.

A srdicka orechu pluji si hladinou
k ostruvkum pravdy na misce vah.
Smireny s osudem, vinou i nevinou
v davu sam bloudim a sebe se ptam.

REF: Kdo z nas kdo vi - tajemstvi dlani!?

Myslenky schovane v plastich tak tmavych
jen dest obcas smyje z nich hrich.
A vsechno tak prejdeme jak kdyz dolijes kalich
sve chyby schovame pod napadly snih.

Podtrhnu vysledek, ztratu i zisk,
co jeste muzu chtit? Snad slunce, snad mir.
Ted mi to vycitej, no, tak jsem to risk
vim, dnes uz pozde je, nikdo mi nepovi.
REF:

Tak zivot pozvolna miji svuj cil
jak lode plujici k obzorum bliz.
Jestli tu vubec kdy nejaky byl,
ze vseho zbyl jenom pod skalou kriz.

A v srdcich zustava podivna tisen
neni tu nikdo, kdo slyset by chtel.
Nikdy uz nezazni ma pisni pisen,
o, pane Nerudo, pravdu jste mel.

CODA: A dest sumi dal....

[Kuba Horák]

Poprvé líbilo, ale zdálo se mi to podezřelé. Pak jsem si to přečetl podruhé a líbí se mi to víc. Nejvíce potom řádek - své chyby schováme pod napadlý sníh. Čtvrtý řádek první sloky bych asi ještě vyměnil. Krom toho vyjmenování citů mi vadí, že se nerýmují sudé verše - u lichých bych to bral spíš. Stejně se my ta myšlenka textu líbí. Divím se, že nikdo nenapsal ani "ň". K

[Marthy]

Ahoj Kubo,
děkuji za příznivou reakci. Ještě to zkusím upravit a co nejdříve doplním nějaké nové kousky. ted jsem neměl moc času psát.