Textová dílna u Slávka Janouška

Podzim první/poslední
Kláře Dombrovské

Máme podzim, náš první poslední,
Chvátáme časem, nezachytíš dni.
Je mi jedno, kdy, kde, jak a s kým
Byl jsi nebyl: z let nám zbyl jen stín…

A je to smutné, a je v tom štěstí,
Když se láska nedá, cestu si klestí.
Nadechni se mámo z plných plic:
Mně je dvacet – jemu o padesát víc.

Těla skrytá vrývám
Palcem do kamene,
S listím schneme, schneme,
Palcem do kamene…
Palcem do kamene…

Není to smutné, je v tom tolik štěstí,
Když pokládáš mi dlaň na zápěstí.
Chovám v sobě tvoje léta, moudrost sněhů,
Jak bez tebe mám žít – nedovedu!
Jak bez tebe mám žít…

Těla skrytá vrývám
Palcem do kamene,
S listím schneme, schneme,
Palcem do kamene…

Vzduchem letím, letím,
Ledem voní, voní,
S trávou, kamením
Podzim, podzim, podzim
- první-poslední
- první-poslední…

Ta první písnička se mi zdála průzračnější - jasně jsem do ní viděl. Tady v té se trochu ztrácím a to téma musím trochu hádat (představu - doufám, že pravdivou - mám), ale jestli ono to není u těch složitějších věcí normální.. Strašně se mi líbí "moudrost sněhů". Kubas