Tajemná

[mráček]

Hebká tma proplouvá kolem mých uší
jako by kraj někdo zaléval tuší
vzrušením srdce mi o překot buší
černá jí jak žádné proklatě sluší

Držím se stromů za vrásčité šosy
stojí tu v jehličí jenom tak bosy
o jejich kmeny si zbloudilci nosy
rozbíjí a do tmy o pomoc prosí.

R: Slyším cosi, šeptá kdosi, v kapce rosy skrytý mrak,
hemží se jak v hnízdě vosy, zachumlaný v černý frak..

Závojem stříbra jak z dávného snáře
po líci sklouzne se hvězdiček záře
snad se chce ujistit nejsem-li žhářem
takové propustí jen v černé káře

Nechci ti ublížit, tajemná dámo
chci tě jen varovat, blíží se ráno
šeptla mi s úsměvem, tak díky, kámo
mizí a já vím, co vám není známo...

R: Slyším cosi, šeptá kdosi, v kapce rosy skrytý mrak,
hemží se jak v hnízdě vosy, zachumlaný v černý frak..

[Kuba Horák]

Nějak mi vadí ta kaskáda rýmů. Jejich tam na mne až moc a trochu to vyvolává pocit, že je to skoro až hlavním smyslem.

[mráček]

Ty stejné rýmy by měly vyvolávat jednolitost a neprostupnost noční tmy, její rozlehlost a velikost, a to že z tohoto objetí není bez jejího svolení úniku... Kdyby les v noci šuměl nějakou píseň, představoval bych si skladbu rýmů právě takhle. Ale pravda, je to spíš pouze taková hříčka bez většího smyslu...