Mezičas

[Lada]

Sama v pokoji
mezi stěnami, co se zužují
sklíčeností
skřípnutá v mezeře okolností
sama, sama i k nevěře

Sama uprostřed
tichých rozpaků, někde v pauze vět
zaklíněná
v lednem tmě zbarvené do stříbrna
sama, sama, ztraceně

Sama s očima
leklých úhořů, rozbřesk začíná
unavovat
ve škvíře úsměvu zmrzla slova
sama, sama k nevíře

Sama, jenom chlad
průvan zpod dveří, v něm jsem přeslechla
varování
mezičas našeho vzdalování
a já v něm sama, sama, sama...

[Peprník]

Na mně to působí rozhodně spíš jao básnička - takže melodie by
mně moc zajímala. Je to zatraceně a k nevíře splínovaté a zajímavé. Mně by zatraceně a k nevíře zajímalo, jak bys dala veselý optimistický text.

Toho vsázení na vytváření silné emocionání atmosféry ze splínu a chmur jsou strašné mraky a mám pocit, že to je standard dnešního, nejen folkového, sdělení. Öd nápaditých autorů si rád počtu opak. Je to rozhodně těžší.

Peprnda

[hub in]

Ahoj Lado.
Já nevím, jestli vytváření silné emocionání atmosféry ze splínu a chmur je standard dnešního, nejen folkového, sdělení, jak píše Peprník - protože to nesleduju a ani tomu nerozumím. Také ani nevím, proč a v čem je stvoření optimistického veselého písňového textu náročnější, vzhledem k tomu, že jsem nad tím nikdy nedumal.
Za sebe ti ale chci říct jedno slovo: Skvělé. Je to úžasná porce citově bohatého sdělení s vyjímečnými momenty ... stěny zužující se sklíčeností ... zaklíněná v pauze vět... unavení rozbřeskem... průvan zpod dveří ... a ta samota (SAMOTA!!)... v níž jsi sama ...i k nevěře.... Je to síla.
Jediné, co mi do textu až tak nezapadá je příslovce ztraceně ve druhé sloce - ikdyž důvod neumím vysvětlit (tzn. můj problém). Melodie by mě ovšem zajímala stejně jako Peprníka. Na rozdíl od něj si ale myslím, že by bylo hloupostí, v okamžiku, kdy je ti smutno, psát optimistickou taškařici, jenom proto, že je to obtížnější.
Měj se.

[Tomáš]

Jo, jo když je toho hodně a je toho tak hodně, že už je toho nad hlavu, pak to musí ven, a pokuď je to navíc tak přesvědčivé jako to cítím z Tvého textu, pak je podle mě škoda psát něco nepřesvědčivě optimistického. Víc nemám co bych dodal, protože vše již za mně řekl hub in. Měj se. T.

[Kuba Horák]

Přiznám se, že i mně je někdy líto, že Lada nepíše optimističtější texty, protože je to výborná textařka a já bych chtěl díky ní odcházet naplněn něčím povzbuzujícím, ale nutit jí k tomu nebudu-) Text by (alespoň u mne) jistě obstál i jako báseň. Nechci se už znovu pouštět do polemiky, co je co...Právě jsem si to celé přečetl (asi popáté) a líbilo se mi to nejvíc. Co mi na tom trochu vadí je obsahová jednotvárnost všech slok. Pro to sdělení, zdá se mi, by stačila i jedna. Líbí se mi, že je na každém řádku cítit práce, že je promyšlený a přitom srozumitelný. V uších mi vržou ty "okolnosti". K

[Próka]

Ahoj Lado,

jako Kuba jsem si text četla mnohokrát. Přikláním se taky k názoru, že je spíše básní, respektive hodný básně. Pocity samoty snad ani nelze básničtěji vyjádřit. Oceňuji totéž co Hub-in: stěny zužující se sklíčeností ... zaklíněná v pauze vět ... průvan zpod dveří. Já mám jen takový zvláštní pocit, že to, co na textu nejvíc chválím (nevšední obrazy), mohu paradoxně taky kritizovat. Mám na mysli, že je těch intenzivních obrazů na jeden písňový text až moc. Až se zdá, že jimi plýtváš, že by zředěné vystačily na několik textů a pořád by to byly texty silné. Jestli si dobře pamatuji,Boris Vian na základě myšlenky o zužujících se stěnách napsal celý román. Tak abych to shrnula, není to kritika v pravém slova smyslu, ale spíš můj pocit. A k těm nevšedním obrazům ti upřímně gratuluji.
Měj se moc hezky
Próka

[Lada]

Ahoj všem a díky, že to vůbec čtete... I když souhlasím s hub inem, že nejde psát rozverně, když se cítím blbě (alespoň mně to nejde), tak chápu, co se mi Peprník a Kuba snaží říct a uznávám, že mají kus pravdy. Žádné čistě pozitivní texty nemám na skladě, což o něčem svědčí. Minimálně o mé monotónnosti. I když nevím, jestli chci (dovedu) být univerzální, ale je fakt, že po dlouhém uvažování uznávám, že trochu naděje (alespoň o průměru kuličky černého rybízu) bych občas někam propašovat mohla. Příště, až někam bude patřit, tak tam taky bude, slibuji. Jinak dík za hezká slova a mějte se.
Lada
P.S. zaujala mě ta poznámka o Vianovi. Máš, doufám, na mysli Pěnu dní. To je jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Možná jsem to z ní i nevědomky ukradla. Člověk si myslí, co všechno nevymyslel… a zatím jen zapomene, že to někde četl. Ono se to dost těžko hlídá, takže díky za každé takové upozornění. Normálně bych to asi změnila a ještě i pár dalších věcí, co jste mi psali, ale na tomhle textu už nemám chuť pracovat, takže ho nechám tak a nebudu se k němu už vracet.

[Slávek Janoušek]

Tak jsem si to zkusil zhudebnit, protože se mi to líbilo, i když by to musela zpívat baba. Dělá se to okamžitě samo, protože (to je krása) forma už vám nedělá problém. Napadly mě zvečera dvě melodie na úplně dvě různé harmonie, jedna v dur, druhá v moll. Pak mě odvelely ve 23 hod. jiné povinnosti do hospody, kde byl Javor a Redl a řešili jsme něco jiného, a teď po pár panácích zjišťuji, že ta v moll je lepší, hraju si to dokola, akorát to asi zítra nebudu vědět. To je fuk. Ale je to strašně smutný, Lado, příště přidej něco aspoň o průměru rybízového plodu na druhou stranu. I když vím, že je to těžký. Slovo"sama" se nesmí nadužívat.
Jsem rád, že je tato dílna. Je tu pár lidí, kteří vědí. A je úplně jedno... co.

[Lada]

Ahoj a děkuji. Lhala bych, kdybych napsala, že mě to nepotěšilo. No, kdybys tu melodii přece jen nezapomněl, tak na nějaké živé textové dílně bych si to docela ráda poslechla. Ještě nikdy jsem neslyšela svůj text interpretovat někoho jiného než sebe, takže by to byl opravdu nevšední zážitek!
Lada

[Peprník]

Je to fakt moc hezké.

Mně by jenom obecně zajímalo, jestli tady ta skupinka autorů, co umí tak krásně splínovatě psát, skutečně splínovatě žije? Já tak nějak podvědomě tuším, že že to jsou vysmátí veselí tvorově, žijící v nádherných bujarých partnerských vztazích , no ne?

[Ronnie]

Lado, to je krásné. Nejvíc mě dostal konec první a třetí sloky: sama i k nevěře... sama k nevíře... přijde mi, že tím text ještě zas líp graduje. Sama i k nevěře - mírně melancholické, ještě schopné ironie; sama k nevíře - smutek se zahryzl definitivně. Moc pěkné.

[Lada]

:) Peprníku, asi to spíš bude nějak tak, jak to kdysi řekl v nějakém rozhovoru Petr Fiala. Ptali se ho, jestli je skutečně stále v depresích a smutný, když píše takové písničky, jaké píše. Odpověděl, že ne, že je dost často veselý, ale že prostě jenom nemá chuť o tom psát texty. Prosté.
No a já když jsem zrovna vysmátá a veselá, v nádherném bujarém partnerském vztahu, tak si na nějaký textování ani nevzpomenu, no ne? :)
Ronnie děkuji.
Lada

[Arnošt Frauenberg]

Milá Lado, nevím čím to, obvykle mi moc tyhle splínovité texty neříkají, ale ty jsi vyjímka. Musím říct, že krom obsahu mě tenhle tvůj text nadchl zejména formou, zvlášť proto, že se jí často zas až tak nezabýváš. Myslím, že jsi založením více básnířka než textařka, že si ve své tvorbě dokážeš užívat té svobody ... tentokrát jsi dokázala tu svoji svobodu vtěsnat i do těch mantinelů, potřebných k vytvoření písňového textu. Je to paráda.Arnošt.