Vyroci smutku

[Marthy]

Dnes uz je to rok, zda-li vzpominas?
Tenkrat pred skolou ja stisknul ruku tvou.

A jak to bylo dal, no, dny plne smichu,
tvoje krasna tvar nedocteny snar.

A sny plne hrichu, jenz nikdy nenastal,
jenom sluvek par, jako vzacny dar.
REf:
Za oknem zivot se vlece jak bluesovy ton.
Sam modlim se vklece a jen dest zna notu mou.

Co ten tyden dal, vzal si hnedka zpatky,
smutne louceni pak vecne mlceni.

Ted je mi to lito, jenze uz jsi pryc.
Tolik mam co rict, tak proc se odvracis?!
Ref2:
Za oknem zivot je smutny jak bluesovy ton,
to obcas myslenky zbloudi k laskam co zapomenou.

Solo....

Ref3:
Po okne stekaji kapky jak bluesovy ton
chtel bych pres oci klapky a nevidet skutecnst zlou.
Sotva potlacim slzy vlezle jak bluesovy ton,
ja odpustil davno ale nemuzu zapomenout.

[Kuba Horák]

Toto téma je opravdu velmi choulostivé a těžko přijít s něčím, co tu ještě nebylo (ne že by to bylo hlavním úkolem textu, to si nemyslím)...Líbí se mi přirovnání života k bluesovému tónu nebo hřích, co nenastal...Některé řádky tu ale zavání naivitou a těch je asi třeba se příště vyvarovat. Slovní spojení typu tvář x snář, smutné loučení, teď je mi to líto jenže už jsi pryč...nemyslím si, že text musí být za každou cenu ve všem originální, ale někdy se vyplatí sedět nad každým řádkem déle...Tolik jeden názor. Ahoj. Kuba