Ve stopách Davida Coperfielda
Poletuju vzduchem, jak David Coperfield,
opájím se zvukem prchajících chvil.
Noci jsou černé a smutné, jak mé svědomí,
poletuju vzduchem, i když lítat neumím.
Pak klesám směrem k zemi, snáším se jako stín,
a neskutečně je mi, vím, že nic neumím.
Mé dny jsou prázdné a smutné, jak obraz od Goyi,
klesám směrem k zemi, ve svém pokoji.
Ref:
A ty ?
Očima ohmatáváš
svět po kterém kráčíš,
dlaněmi osaháváš,
všechny zbytečnosti, které na té cestě sebou vláčíš.
Vidíš modré nebe
a dosud tě nenapadlo,
že to nebe kromě tebe
vnímal Spartakus a zkoumal všeumělec Leonardo.
Nevím, jak svět vznikl a zda ho někdo stvořil,
ale aby nezanikl, to chce novou krev do žil.
Noci jsou stejně cizí, už milióny let,
v noci mi někdo zmizí a ve dne přijde zpět.
Ref:
A já ?
Já se koukám na oblohu
stejně jako Hemingway,
občas se utíkám k bohu,
ale jenom tak, jak mohu,
jak pan Twain, Mark Twain.
Vím, že pistole vypadla z ruky Johna Waynea,
dojímá mě pravda o krásné Marilyn a smrt Kurta Cobaina.
A nějak postrádám novou píseň od Lennona,
nějak mi kolem chybí věčná rebelie Jima Morrisona.
Nedopsaná báseň Vaška Hraběte mi schází
a očistná lázeň Hendrixových depresí a extází.
Werichův pohled na svět,
Grossmannova ironie,
při mých cestách nazpět
aspoň chvíli každý z nich zas ve mně žije.
Každý z nich.
Oni ve mně a já v nich.
Já jsem oni, oni já, tak pojď mi blíž,
nemusíš mě podpírat, nebudu ti na obtíž,
přijdi hned a pak snad pochopíš,
v mém těle je také tvoje skrýš.
Poletuju vzduchem, zorničky dokořán,
jsem stržen každým zvukem a fantazií hnán.
Rána jsou chladná a cizí, jak kola orloje,
po ránu vždycky zmizím (a umřu) uvnitř svého pokoje.
Ve stopách Davida Coperfielda
Sám nevím. Dost možná to může být třeba výčet jmen, která jsou schovaná někde ve skrýši uvnitř mého těla. Tou skrýší možná myslím srdce a těmi jmény osobnosti, které uznávám a z nichž drtivou většinu v učebnici dějepisu bohužel nenajdu (na rozdíl od mnoha zrůd jako jsou Hitler, Stalin ... ). Dost možná to může být i něco úplně jiného. Já to hraju jako písničku, ale vzhledem k tomu, že netvořím, nekomponuju a nemám v tomhle směru ani žádné ambice, je mi to vcelku jedno. Já se jenom bavím.
Děkuji, za názor a jsem Ti (Vám) za něj vděčný.
Děkuji, za názor a jsem Ti (Vám) za něj vděčný.
hub in
-
michal k
...
Možná by stálo zato soustředit se jen na tu prostřední část, to ostatní mi připadá jen jako vata. Udělat písníčku jen z toho druhého refrénu.Také ty osoby tebou vypsané respektuji ( jsou také v mé duši a tak), ale chtělo by více popsat proč tam jsou, takhle to vypadá opravdu jen jako výčet. Je to tam dané trošku neústrojně, jsou použité jako ikony, text to nijak nerozvíjí jen se mi vybaví jejich život, ale nic nového, žádný tvůj hlubší pohled. Nicméně dobrý nápad, který by stál zato ještě rozvinout.
Díky za rady i za kamarádský pokus posunout můj výplod na kvalitativně vyšší úroveň. Přemýšlel jsem nad Tvými připomínkami a dal jsem Ti ve všem za pravdu. Výsledek by byl určitě mnohem lepší, ale asi by už neodrážel pocity, které jsem (i s tou vatou) měl a které se mi při každém hraní vracejí.
Šlo mi o to zachytit okamžik, kdy v noci zapomenu na starosti, zmatky a problémy všedního dne, uvolním se (ono poletování) a přemýšlím o věcech, na které normálně nemám čas. V noci, která je mi nepřátelská a cizí, protože mě odloučí od osoby, se kterou prožívám den. A právě této osobě vzkazuji, že v životě sice postrádám určité věci, ale v mém srdci je ještě pořád místo pro někoho, kdo by mi svou přítomností dal zapomenout právě na to, co mi chybí.
Omlouvám se za tak obsáhlou odpověď a zároveň slibuji, že žádné své slátaniny už podobným způsobem rozebírat nebudu.
Nezlob se, že jsem na Tvé rady nakonec nedal a doufám, že na mě nezanevřeš. Ještě jednou díky.
Šlo mi o to zachytit okamžik, kdy v noci zapomenu na starosti, zmatky a problémy všedního dne, uvolním se (ono poletování) a přemýšlím o věcech, na které normálně nemám čas. V noci, která je mi nepřátelská a cizí, protože mě odloučí od osoby, se kterou prožívám den. A právě této osobě vzkazuji, že v životě sice postrádám určité věci, ale v mém srdci je ještě pořád místo pro někoho, kdo by mi svou přítomností dal zapomenout právě na to, co mi chybí.
Omlouvám se za tak obsáhlou odpověď a zároveň slibuji, že žádné své slátaniny už podobným způsobem rozebírat nebudu.
Nezlob se, že jsem na Tvé rady nakonec nedal a doufám, že na mě nezanevřeš. Ještě jednou díky.
hub in
-
michal k
...
Rozhodně nezanevřu:), přece o to tady nejde. Můj vzkaz obsahoval jen pár věcí, co mě při četbě tvého textu napadli. Vzkazy u textů beru jen jako rozvinutí konverzace o psaní textů.
Tože jsem nazval to okolní vatou neznamená, že bych nějak snižoval tvoje pocity, to vůbec ne, šlo jen o to, dát pocitů pevnější obrysy slov (teda to je slovní spojení:).
Pokud se ti zdá tvůj příspěvek dlouhy koukni se pod kolonku Bufet V:))
PS: rozhodně to není slátanina kosmonaut
Tože jsem nazval to okolní vatou neznamená, že bych nějak snižoval tvoje pocity, to vůbec ne, šlo jen o to, dát pocitů pevnější obrysy slov (teda to je slovní spojení:).
Pokud se ti zdá tvůj příspěvek dlouhy koukni se pod kolonku Bufet V:))
PS: rozhodně to není slátanina kosmonaut