Tiché bolesti

[Tomáš]

Tiché bolesti

Jako slunce po setmění
jako marné lásky chtění
jako hnízdo na zem spadlé
jako květy dávno zvadlé
je to co se uvnitř děje,
to co svírá, to co zlé je.

Jako jitro uplakané
jako slza která kane
jak v popelu zrnko máku
jako strach ze svého strachu

Jako cesta na nádraží
jak loučení na zápraží
jako tóny písně tklivé
jako štěstí pomíjivé
je to co se uvnitř děje
to co svírá, to co zlé je.

[Kubas]

Líbí se mi to. Zase je tu to rozhraní básně a textu, ale zpěvné to podle mě je. Pěkný jednoduchý nápad. K.

P.S. Refrén k "jak asi bolívá..." budeme muset asi ještě hledat. Zkusím to poslat S. Janouškovi, se kterým jsem se s textem zabýval. Neříkám, že je to špatné, ale nevím, jestli to tam zapadá. Ale i tak velký dík!! Třeba se poštěstí příště. Podle mě to není žádná ...

[Jarmila Týnkova]

Moc se mi to líbí...až mě mrazí,jak se přitom cítím zvláštně

[michal k. kosmonaut]

Zajímavé to je, ale je to takové velmi školské, určené pro procítěnou patetickou recitaci... (zvláště 1. sloka) Nevím čím to je(možná tím slovníkem). Chtělo by to víc života. Tenhle text není moc životný. Jakoby byl zaseknutý v úplně jiné době.
Místy to opravdu néní až k uvěřění, že to myslíš vážně, spíš jakoby si kopíroval klasiky...třeba rýmy:setmění x chtění ,, jako tóny písně tklivé x jako štěstí pomíjivé atd.
nebo toto mi připadá dost naivně jednoduché , tedy verše kolem rýmu nádraží x zápraží...

Dobré je tohle...jako strach ze svého strachu...to má dostatečnou sílu prožitku a zní to jako tvé vlastní a je to neohrané.

Neber to jako vyslovenou kritiku, protože dle mého názoru cit pro jazyk máš, chce to, ale aby si svému textování vdechl život. michal k

[Tomáš]

Ahoj Michale. Omlouvám se, že reaguju až teď, ale dal jsem si teď malou internetovou pauzu. Jsem rád za Tvůj názor na mé Tiché bolesti. Jsou texty o kterých přemýšlím a snažím se je nějak upravovat a pak jsou texty jako tento,( on je to spíš pokus o poezii než text, což jsi sám dobře poznal), které nechávám tak, jak je mnou ten zeshora procedil. Každou část tohoto textu jsem si prožil, nebo viděl prožívat někoho blízkého a to v časovém rozpětí asi pěti let. Ty prožitky jsem si v sobě nosil tak dlouho, než to ze mě naprosto nenuceně vyskotačilo na papír a já nemám odvahu a vlastně ani chuť se v tom nějak šťourat. Jěště jednou díky za názor. T.

[hub in]

Ahoj Tomáši,
pokusím se také vyjádřit svůj názor na tento text. Tvoje Tiché bolesti jsou podle mě jemné až něžné. Zřejmě odrážejí Tvoje rozpoložení a náladu v době jejich vzniku. Nemám co bych vytknul ani pocitům, které navozují u mne.
Jediné co z mého pohledu můžu na Tichých bolestech kritizovat, je to, že se mi zdají zbytečně až příliš tiché. Neškodilo by aspoň v některých pasážích "přitlačit na pilu a zesílit hlasitost".
Ale můj názor neber vážně (nevím, neznám, neumím...).
Měj se.