Stránka 1 z 1

Ruce na úpatí

Napsal: 13. 5. 2004, 21:59
od EM
Vzpomínám si
Po kolena sněhu
Vzduch osedlán mrazem
Spálil každý vrchol
Mého obličeje
Na sám vrchol blaha

A ta velká ruka
Má se v ní ukryla
Celý svět byl skrytý
Přesto nikdy více
Nebyl usmířený
S mojí prázdnou myslí

Kdo to mávnul
Proutím ze smutných vrb
Nad mou voskovicí
Snad noc Svatojánská
Nechce splnit sliby
Jednou provždy dané

Či snad sliby dány
Nocí jankovitou
Pro má ultimáta
Pro mou kratochvíli
Pro mé vzpurné ruce
Které zapomněly

To co bylo není
Dvakrát nelze vstoupit
Řeka tiše plyne
Pod zamrzlou krustou
Marně blaho hledám
Marně hledám vrchol

Kdo ví naleznu je?
Naděje umírá
Prý až všechny dlaně
Kdysi v dlani skryté
Ochotně ukryjí
Ruce na úpatí

Napsal: 21. 5. 2004, 09:51
od Vojta
Líbí se mi to.

...

Napsal: 23. 5. 2004, 11:36
od michal k. kosmonaut
Tvůj text zvláštně zaplňuje místo v průniku množin text a poezie (ne básnička). Myslím, že průnik je trefen přesně. Pokud bych ten to text četl a nevěděl, že je k tomu hudba, považovl bych jej za poezii. Na druhou stranu to zase není tak velká poezie, aby tomu muzika nemohla ještě pomoci. V tvém textu je nějaký vnitřní pohyb, zatím nevím jak je pravidelný, ale občas ho vycitím. Máš talent spojit jazykovou hravost s myšlenkou a ještě je to rytmické. Vlastně na tvém textu je asi nejlepší ta rytmičnost a plynulost, která je naprosto přirozená a samozřejmá.
Možná by neuškodilo ještě víc se rozmáchnout, ale možná by se ztratila ta intimita. Je zajímavé, že i když člověk u tvého textu vše přesně nepochopí, pořád uvěří, že za tím něco je. Máš svůj styl, který je dobrý, ale rozvíjej ho, aby ses nemotal dokola ve stejných tématech se stejnými slovy na rtech, teď to snad nehrozí, protože si sám připustil, že se stále učíš, což je sympatické............ a ať Ti dá Bůh neklid kruhový :D michal