Stránka 1 z 1

Jsi můj

Napsal: 2. 10. 2004, 21:11
od Zdenka
Jsi můj ukazovák na pravé ruce,
kterým ukážu a vše se splní,
bude to jako na vánoce,
když byla u něj, on u ní.

Jsi moje tužka okousaná nudou,
tou ledabyle kroužím po papíře,
takové na světě vždycky budou,
co koupíš si na noc za halíře.

Jsi můj nápad, rodící se v hlavě,
na který se dá i spolehnout,
tak nezapomeň ani ty na mě,
jen občas si tak vzpomenout.

Napsal: 8. 10. 2004, 14:04
od hub in
Ahoj Zdenko.
Nemůžu si pomoct, musím reagovat. Následující části:
"Jsi můj ukazovák na pravé ruce,
kterým ukážu a vše se splní..." a
"Jsi moje tužka okousaná nudou,
tou ledabyle kroužím po papíře..."
mi totiž připadají velice výstižné, povedené a hodně se mi líbí. Proto Ti také svůj názor sděluju. A když už jsem začal, musím také dodat,
že bohužel rušivě na mě působí rozdílná slabiková délka řádků v jednotlivých slokách a poslední část
"tak nezapomeň ani ty na mě,
jen občas si tak vzpomenout."
se mi zdá hodně kostrbatá.
Můj názor ale neber jako směrodatný. Já totiž nevím, neznám, neumím.

Napsal: 10. 10. 2004, 10:06
od Jarmila Týnkova
Ani já nevím, neznám , neumím, ale poslední sloku bych předělala. Ty první jsou super, tak proč by neměla být ta třetí?

Napsal: 22. 10. 2004, 21:02
od Zdenka
Díky za názory, zkusím se z nich ponaučit a s tím závěrem něco provedu. Taky se mi to moc nelíbí. Bohužel teď na básnění nemám tu pravou náladu, a tu já ke skládání potřebuji.
Díky, Zdenka.