Textová dílna u Slávka Janouška

Do země staleté , promrzlé steskem
zasel sem zrníčko s přáním
podzimní varieté s ptačím potleskem
kočovalo naproti bělavým sáním
Do země staleté,šlapané pluky
zasel sem zrníčko svých snů
zrníčko vypadlo z mé dětské ruky
do matky pohádek a velkých příběhů

po čase ..

Se strachem na srci a nadějí v očích
hladil sem zdupanou zem
po jezdcích plechových,po tlapách vlčích
hledal sem pod hlínou maličký sen
zrníčko schoulené v záplavě slz
v kaluži tíhy z ramenou
našel sem promrzlé skrz na skrz
pak přivítal polibkem na rozloučenou

a schoval do plášte ..




je to teprve embryoidni verze

Hej! Za prvé bych takle poezyji nepsal. Aby mi do ní někdo kafral, jako teď já... Ale to asi neva. Téma je veliké a chtělo by věčí kázeň. Vadí mi tam to zrníčko. Nesedí mně tam ty osamocený řádky. Vlastně do toho nemám co kecat, ale chtělo by to předělat...

Mně tam to zrníčko nevadí. Přijde mi to jako dobrý nápad. Některé verše by mohly být lepší - třeba ten poslední (s tím - na rozloučenou x políbenou) teď si nepamatuju přesně. Jinak se mi to nezdá špatné. K

Zrníčka mi tam nevadí. Hezký je řádek:podzimní varieté s ptačím potleskem.