Vrabci
Po žule si vrabci skáčou
kostky, packy nevolí.
Mají drobky, už nepláčou
hlady bříška nebolí.
Okouzleni svitem sluncí,
zobáčky si vyhřejí.
Jak dvojčata, tisíc kusů,
na náměstí v údolí.
Neklopýtají, nožka nožce nevadí.
Někam cestují, neposedí, létají.
Vrabci
-
- Příspěvky: 223
- Registrován: 26. 1. 2004, 09:43
Ahoj Vašku, trochu mi štve, že se nějak v té sekci básně přestáváme vyjadřovat... tak já to zkusím, ačkoli to neumím.
Mně ta báseň připadá trochu naivní. Teda trochu hodně. Ale možná o vrabčácích se vlastně takhle psát má. Jsou taky takový skotačivý, žádná dravost poštolky nebo moudrost sovy... Jinak těm rýmům bych ani nic nevyčítal, zdá se, že sedí.
ahoj
Mně ta báseň připadá trochu naivní. Teda trochu hodně. Ale možná o vrabčácích se vlastně takhle psát má. Jsou taky takový skotačivý, žádná dravost poštolky nebo moudrost sovy... Jinak těm rýmům bych ani nic nevyčítal, zdá se, že sedí.
ahoj
kuba
-
- Příspěvky: 1903
- Registrován: 12. 12. 2003, 20:54
- Bydliště: Na výsluní 1362, Nový Bor, 473 01
Zdar Vašku a Jakube. K básním se vyjadřuju např. já méně proto, že je cítím jako prostor, do kterého moc nemůžu kecat. Je úplně jedno, jaká je forma, není to ohraničeno žádnými tóny apod.
Jinak se mi jazyk, kterým je tato báseň psaná, zdá být taky o něco naivnější, než bych si jako čtenář přál, ale zase je pro mě dost důvěryhodná a cítím z ní, že to, o čem autor píše, sám viděl a prožíval...
Jinak se mi jazyk, kterým je tato báseň psaná, zdá být taky o něco naivnější, než bych si jako čtenář přál, ale zase je pro mě dost důvěryhodná a cítím z ní, že to, o čem autor píše, sám viděl a prožíval...