dohasíná ...

[kiara]

tryskavý zvuk křidélek
se nese
a ulpí do strnutí
vůně hasne
v chřípí noci
až k půnebí hvězd


padám vzhůru ...

do korun paměti
a cestou
sdírám z kůže šupinky bolesti

poklekám
s překypujícími dlaněmi
- nesu čisté
v nadějném slzobraní
v tepu klekání


vznáším se dolů ...

[kiara]

jsem tady v textové dílně u Slávka nová ( tak vkládám pro kompenzaci jeden starý výtvor ) a ještě se moc neorientuji, tak možná tento můj příspěvek měl být spíše v rubrice hry s texty, protože mé hraní si se slůvky určitě nepatří do kategorie básní, ale zase když si čtu v hrách s texty, nepřipadá mi ani padnoucí tam ... nu, tak už to tady nechám a jen poznámka pod čarou - neberte to prosím jako báseň

[Vašek Špongr]

Ahoj,
já bych to naopak zaředil jedině mezi básně. Jen mě trochu zarazil ten oxymoron "...padám...vznáším..." . - Myslím, že je to v tomhle případě dost používané, píšeš že jde o starý text, tak s tím někdo musel začít(tím ti přidávám na originalitě).

[kiara]

ahoj, děkuji ti za to, že ses tu zastavil i s písmenky, potěšilo mě to ... ten oxymóron si autorsky nepřisuzuji jako prvotní vynálezce, to bych si netroufla, ale na holej pupek - neopsala jsem to odnikud, urodilo se mi ... přením se o zařazení do kategorie si nepřilepším, záleží na tom, jak kdo co cítí a co si pod pojmem báseň představuje - napadá mě přirovnání z oblasti sportu, pro mě je báseň něco jako dosažení olympijské medaile třeba v odbíjené - já pinkám za třetí třídu, ale nesmírně mě to baví a přináší mi to spoustu radosti a uspokojení ... tak ještě jednou dík za zastavení a názor, ahoj

[Vašek Špongr]

Já bych se neodvážil dělit básně na třídy. Každá je natolik "osobní věcí", že se nedá až tak moc hodnotit. Jinak, když už bych dělil, tak se být tebou nepodceňuji do třetí třídy Ahoj a jsem zvědav na další

[kiara]

ono jde asi spíš o to, s kým se srovnávám, než o podceňování, ale díky - a sama jsem také zvědavá na další

[Jakub Fišer]

Ale já si myslím ,že je to báseň. Jen nevím jestli v ní umím najít to, cos chtěla vyjádřit.

[kiara]

ahoj Jakube, už jsem tu někde psala, že si nejsem jistá, zda je dobré text vysvětlovat, zdá se mi, že zmizí takové to trošku tajemno, ta nejistota, zda sdílím s autorem stejné pocity ... mě osobně baví nechat slova působit, představovat si, o čem to asi je, obzvláště u poezie - tedy předpokladem je, aby na mě text vůbec nějak působil ... možná se netrefím úplně přesně do autorových pocitů, ale je to chyba ? ... nevím, je to jen můj názor ...

[Jakub Fišer]

Ne, nepomohlo. Promin, vyjádřil jsem se příliš krátce a nepochopilas to. Já po tobě žádné vysvětlování nechtěl a plně souhlasim, že ať si v poezii každý hledá to svoje. Vysvětlovat slovy poezii nechci a nebudu a ne ne ne!!!

[kiara]

fajn, to jsem ráda, že nechceš vysvětlení, tedy jsem je raději smazala ... potom jsem tě asi opravdu špatně pochopila, ty jsi mi tím možná chtěl jen říci, že to na tebe nijak nepůsobí, že to v tobě nevyvolává žádné pocity

[Jakub Fišer]

Probůh ne!!! Nechtěj za mne vysvětlovat, co jsem chtěl říci. Možná nejvýstižněji zůstanem u toho, že je to báseň. A to je pochvala, věř mi...

[Vašek Špongr]

No teda, jak tak na to koukám, největší básnickou záhadou jsou komentáře.

[Jakub Fišer]

proč?

[Ladislav Zítka]

Protože.

[Vašek Špongr]

Podle toho vzájemného zmatení smyslu vyjádřených vět a jejich chápní, ať už na kterékoliv straně.