Jak jsme v textech pisni resili ty moje a hub-inovo slzy, co fakt nejsou dest, tak jsem si vzpomnela, ze mam vlastne jednu otrokovickou. Takze hub-ine, zdravim a doufam, ze u vas uz nikdy nebude tak jak bylo pred dvanacti lety, kdy jsem to tam psala...
Nehybne mesto trci z kalne vody
Do vysky oci vsude temny pruh
Chlapi se stahli Nejspis do hospody
A vsude mrtvo Mrtvy je i vzduch
Hasici setri slovy, chteji spat
Chlad z vody ze pry vyzene jen vodka
Par hodin spanku, pak zas vystridat
Nemyslet na to, co nas jeste potka
K veceri prostiraji starostlive tchyne
Ze aspon zenske s decky ukonejsi
Prsi a prsi za oknem do kuchyne
A vrby v parku jsou cim dal smutecnejsi
Batov
Re: Batov
Ahoj Danielo.
Víš, v tom sedmadevadesátém jsem byl přímo v centru toho, o čem píšeš a v průběhu několika týdnů jsem měl možnost zblízka vidět a spoluprožít tolik nejrůznějších příběhů a situací, že by to byl materiál na desítky textů. Jenže jsem nedokázal najít vhodná slova, abych popsal všechno, co se dělo, tak aby to odpovídalo tomu, co jsme cítili.
Díky za Baťov.
Víš, v tom sedmadevadesátém jsem byl přímo v centru toho, o čem píšeš a v průběhu několika týdnů jsem měl možnost zblízka vidět a spoluprožít tolik nejrůznějších příběhů a situací, že by to byl materiál na desítky textů. Jenže jsem nedokázal najít vhodná slova, abych popsal všechno, co se dělo, tak aby to odpovídalo tomu, co jsme cítili.
Díky za Baťov.
hub in
Re: Batov
Ahoj hub-ine,
ja to léto byla na táboře u pramenů Odry, po evakuaci několik dní v asi 1ě lidech na výminku u kamaradů, a když konečně voda trochu opadla a já se dostala zpátky domů, přišlo mi absurdní zůstávat v Praze, když Morava potřebuje pomoc. Tak jsem se zas zabalila a odjela do Zlína, a nakonec našla uplatnění ve skladu v Otrokovicích coby vykladač, nakladač, třídič a závozník. A taky bylo dojmů příliš moc na nějaké systematičtější zpracování... takže mi nakonec zbylo jen pár počmáraných stránek v deníku a tahle momentka z výjezdů k hasičům na hrázi.
ja to léto byla na táboře u pramenů Odry, po evakuaci několik dní v asi 1ě lidech na výminku u kamaradů, a když konečně voda trochu opadla a já se dostala zpátky domů, přišlo mi absurdní zůstávat v Praze, když Morava potřebuje pomoc. Tak jsem se zas zabalila a odjela do Zlína, a nakonec našla uplatnění ve skladu v Otrokovicích coby vykladač, nakladač, třídič a závozník. A taky bylo dojmů příliš moc na nějaké systematičtější zpracování... takže mi nakonec zbylo jen pár počmáraných stránek v deníku a tahle momentka z výjezdů k hasičům na hrázi.